Americká raketová základna či stanice v ČR?

25.11.2006 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Když průměrný český občan uslyší slova „americká vojenská základna v České republice“, tak jeho první reakce je negativní. Napadne ho proč základna? k čemu základna?, nezvýší přítomnost takovéto základny bezpečnostní rizika pro české obyvatelstvo?...

Když průměrný český občan uslyší slova „americká vojenská základna v České republice“, tak jeho první reakce je negativní. Napadne ho proč základna? k čemu základna?, nezvýší přítomnost takovéto základny bezpečnostní rizika pro české obyvatelstvo? Vynoří se všetečné otázky proč tento obranný systém nevzniká v systému NATO, tedy obranné aliance jejímiž členy jsme již více než 7 let. Veřejnost chce vědět proti komu budou obranné rakety použity a koho budou chránit. Nezbezpečí Severní Koreje to asi nebude, protože, pokud ta by chtěla napadnout USA udělá to ve směru rotace Země, tedy ve směru východním. Zbývá tedy asi jen Irán anebo snad nějaká jiná země? Shrnuto: bezprostřední odpověď na otázku o americké vojenské základně je negativní. Platí to pro většinu českého obyvatelstva (voličů), tak to alespoň dokládají průzkumy veřejného mínění.

Nicméně tento zkratkovitý pohled může být zavádějící. Protože otázka zda chceme americkou základnu v ČR je špatně položenou otázkou! Správně položená otázka je jiná: Potřebujeme USA jako spojence České republiky nejistém globalizovaném světě? Odpověď je: JEDOZNAČNĚ ANO! Česká republika potřebuje USA jako spojence ze dvou základních důvodů:

  1. Jedině Spojené státy mají kapacitu bojovat se světovým terorismem a poskytnout ochranu Západnímu světu/Západní civilizaci jehož součástí je i Česká republika
  2. Jedině Spojené státy jsou garancí, že nedojde k pokusům revidovat výsledky 2. světové války

Můžeme mít sice často pocit, že Spojené státy udělaly celou řadu chyb v boji proti světovému terorismu. Já si to myslím také. Ukázalo se například, že odstranění brutálního světského diktátora v Iráku (Sadama Husejna) automaticky neznamená přechod k humánní, lidská práva ctící demokracii … Je třeba také zvedat otázku sociální koheze ve světě, otázku bídy, která plodí obrovskou společenskou nerovnost v řadě zemí světa. Není sice přímá cesta od bídy k terorismu, ale zmenšení bídy ve světě by nepochybně zmenšilo prostor pro různé radikální skupiny.

S výhradami by bylo možné ještě dlouho pokračovat, ale je třeba si položit zásadní otázku: Je možné něco vyřešit appeasementem vůči radikálním islamistům a jiným teroristům? Nejde, skončili bychom jako Mnichované, kteří tak dlouho usmiřovali Adolfa Hitlera až je porazil, respektive málem porazil ve válce. V zásadní konfrontaci s teroristy stojíme jednoznačně na straně Spojených států, neboť oni chrání Západní civilizační hodnoty, tedy naše hodnoty!

Druhý důvod proč potřebujeme USA jako pevného spojence je riziko zpochybnění výsledků 2. světové války. Ano je sice pravda, vláda SRN se jednoznačně distancuje od majetkových nároků sudetských Němců (od vlády kancléře Gerharda Schroedra) a není důvod si myslet, že SRN není demokratickou součástí Západního světa. To je všechno pravda. Nicméně je velkou otázkou jestli by taková příznivá situace byla i bez velkého vlivu USA. Americké jednotky jsou v SRN i 61 let po válce a úloha USA při demokratizaci a denacifikaci Německa byla nezastupitelná. Je třeba také odhodit představy, že výše uvedené mohou zajistit jiné velmoci. Není tomu tak! Sovětský svaz byl při garantování výsledků druhé světové války pro Československo klíčovou supervelmocí zhruba do roku 1989. Poté ovšem jeho armáda opustila Německo a jeho význam obecně poklesl. Ze supervelmoci (Sovětského svazu) se stala velmoc (Rusko). Také je třeba říci, že cena za ochranu západní hranice byla poměrně vysoká. Československo muselo zavést centrální plánování, které za 40 let budování reálného socialismu udělalo ze země rozvinuté zemi rozvojovou. O škodách, které způsobil politický systém ani nemluvím. Důsledky centrálního plánování jsme dosud nepřekonali a vypadá to ještě na jednu generaci, než budou skutečně překonány. Navíc Rusové mají pro nás jednu nepříjemnou vlastnost. V dobách relativní slabosti Ruska mají tendenci se spojovat s Německem. To ovšem znamená, že zájmy malých zemí v prostoru mezi Německem a Ruskem jsou až na druhém a třetím místě. Tedy jedinou zemí, která nám skutečně může garantovat, že výsledky 2. světové války nebudou revidovány jsou USA.

Pro blízké spojenectví s USA máme tedy nejméně dva silné důvody, které jsou v českém národním zájmu a většina národa cítí vděčnost americké armádě za osvobození Západních Čech konci druhé světové války. Přesto myšlenka americké vojenské základny vyvolává v Čechách vášně a je předmětem spíše negativních emocí. Důvodem bude zřejmě nedostatečná diskuse o českých národních zájmech, nedostatek shody na tom co má být nadstranicky prosazováno českou politickou elitou v zahraniční politice. Pokud bychom přijali tezi, že základními národními zájmy ČR je zajistit naší bezpečnosti v globalizovaném světě a nezpochybňování výsledků druhé světové války, vypadalo by mnoho věcí i ohledně americké vojenské základny jinak.

Problém je v tom, aby nás USA skutečně vnímali jako spojence, který připraven je podporovat v jejich snaze udržet stabilitu a pořádek ve světě, ale který má také své potřeby, problémy a potřebuje občas pomoc. Dosáhnout toho vůbec není jednoduché. V roce 1996 jsem v Mladé Frontě DNES[1] napsal spolu s Miroslavem Janstou, že přirozenými spojenci ČR jsou tyto země: Polsko, Velká Británie, USA. Proč v tomto pořadí a ne opačném? Samozřejmě, že podle důležitosti obecně je to naopak, ale podle toho jak je případný spojenec brát vážně Českou republiku je to přesně naopak. Pro Polsko je Česká republika potencionálně významný spojenec, pro Velkou Británii je to v rámci Evropy jistě zajímavý spojenec. Pro USA a jejich vládní elity je to spojenec, kterého je obtížné si vůbec zapamatovat. Srovnejme si tyto čtyři země podle obyvatelstva a HDP:

Obyvatelstvo a HDP České republiky, Polska, Velké Británie a USA v roce 2005

  Obyvatelstvo v mil. Obyvatelstvo země vůči USA HDP země v mld. běžných dolarů

HDP země vůči USA

ČR 10,2 3,4% 124,31 1,0%
Polsko 38,2 12,9% 303,23 2,4%
Velká Británie 60,2 20,3% 2 229,47 17,9%
USA 296,6 100,0% 12 455,83 100,0%

Pramen: Mezinárodní měnový fond, Washington, Světový ekonomický výhled, září 2006 (www.imf.org)

Výše uvedená tabulka je více než výmluvná. České obyvatelstvo představuje 3,4 % obyvatelstva USA a český hrubý domácí produkt je 1% amerického HDP. Netroufám si porovnávat vojenskou kapacitu USA a České republiky vycházím však z předpokladu, že je to ještě menší procento, než v případě HDP.

Při těchto poměrech je obtížné, aby americké elity braly českou republiky jako významného spojence. Přesto je to v našem národním zájmu.

Bylo by samozřejmě pro nás politicky daleko snazší, kdyby armáda USA postupovala se svými obrannými iniciativami v rámci NATO. Je to organizace kolektivní bezpečnosti severoatlantického světa na níž si české obyvatelstvo již skoro zvyklo a vzalo za svou.

Nicméně přestože máme přirozenou nechuť k základně čistě pro armádu USA, stojí za diskusi, zvážit, jestli náhodou není v českém národním zájmu s takovou základnou či stanicí na území ČR souhlasit. Samozřejmě za předpokladu, že česká vláda vyjedná výhodnou dvoustrannou dohodu o zřízení základy či radarové stanice v ČR, která vyřeší uspokojivě bezpočet politických, vojenských, technických a právních problémů, které zcela legitimně znepokojují občany České republiky. Součástí dohody, ať již formální či neformální by mělo být, že vláda Spojených států nějakým věrohodným způsobem znovu potvrdí platnost Postupimských dohod a obecně výsledků 2. světové války.

Pokud se v této debatě nedojde k uspokojivému řešení a většinový názor bude, že základnu nechceme, je třeba udělat vše proto, aby spojenecké vztahy s USA byly poškozeny co nejméně, neboť to je v našem národním zájmu.

Nejnovější články