Dost se povedlo vyřešit, něco ale zůstalo

6.9.2006 | Rozhovory | Autor: Stanislav Ptáčník

Když jste loni v listopadu střídal ve funkci Petra Zgarbu, vrcholila krize okolo prodeje lukrativních pozemků státu spekulantům, Brusel hrozil Česku pokutou kvůli tendrům ve státních lesích a státem ovládaný podpůrný fond za zvláštních okolností...

Když jste loni v listopadu střídal ve funkci Petra Zgarbu, vrcholila krize okolo prodeje lukrativních pozemků státu spekulantům, Brusel hrozil Česku pokutou kvůli tendrům ve státních lesích a státem ovládaný podpůrný fond za zvláštních okolností přišel o akciový podíl v Setuze...

Těch požárů bylo tehdy k hašení více. Krizi kolem Pozemkového fondu (PF) se už myslím podařilo zklidnit. Přispěla k tomu výměna na postu šéfa výkonného výboru PF Josefa Miškovského, který se nemohl vyhnout své zodpovědnosti za vzniklý stav. Nahradila ho Jiřina Böhmová, expertka na restituce a privatizace z ministerstva financí. Sněmovna zcela obměnila prezídium fondu, z 10 členů výkonného výboru PF zůstali na svých místech jen tři. Důležité je, že se fond vrátil ke své hlavní činnosti a pokračuje v privatizaci státní zemědělské půdy i ve vyřizování restitucí.

Mezi lesními hospodáři napětí stále trvá. Předmětem sporu jsou dřívější tendry na práce ve státních lesích, při nichž se Lesy ČR neřídily zákonem o zadávání veřejných zakázek. Co s tím dál?

O zakázky v lesích se přetahují dvě skupiny podnikatelů. Státu hrozilo a stále hrozí, že bude platit nemalé peníze buď jedné, nebo druhé straně. Všem totiž v tomto případě vyhovět nelze. I v Lesích ČR jsem vyměnil generálního ředitele. Od února tento státní podnik řídí František Koníček. Je to zkušený manažer, který se domluví pěti jazyky. Měl ale tu smůlu, že krátce před jmenováním zasedl jako náhradník za ČSSD v poslanecké lavici. Koníček přišel za lesními podnikateli s kompromisním návrhem a je naděje, že by se mohl podařit. Jen doufám, že nová ministryně mu umožní tato jednání dokončit.

Řešení pohledávky státu za Setuzou mezi své úspěchy asi nezařadíte. Proč se to nepovedlo?

Jednání s panem Pitrem a spol. jsou sama o sobě obtížná. Zkoušel se i prodej pohledávky, ale opět jsme naráželi na to, že protistrana se snažila hrát se značenými kartami. Zároveň nebyla politická vůle jít v případě Setuzy do silových řešení, což by byla například exekuce. Tendr na prodej dluhu Setuzy byl nakonec zrušen a je na nové vládě, pro jaké řešení se rozhodne.

S prvovýrobci jste se do střetů nedostal?

Se zemědělci i potravináři jsem absolvoval řadu neformálních setkání a diskusí, během nichž jsem se pořádně zapotil. Největší problém v Evropě i u nás je v tom, co dělat s nadprodukcí. O nutnosti oddělit dotace od produkce se mluví dlouho, ale když dojde na lámání chleba, zemědělci to nechtějí. S tím souvisí i otázka zatravňování orné půdy, jejíž podíl je u nás zejména ve vyšších nadmořských výškách stále vysoký. Za vůbec nejdůležitější výsledek mého krátkého působení v tomto resortu považuji, že se podařilo pro zemědělce zajistit 65 procent úrovně přímých plateb, co dostávají farmáři ve starých členských zemích EU. To je maximum toho, co bylo vyjednáno při předvstupních jednáních v Kodani. Konečně se také podařilo oživit Vinařský a vinohradnický fond, což dlouho vázlo kvůli námitkám Bruselu, a zavést tzv. integrovanou produkci pro vinaře. Mám za to, že tento způsob by postupně mohly zavést i jiné zemědělské obory.

Pod zemědělský resort spadá také voda, tudíž i povodně. A těch v posledních letech přišlo několik.

Protipovodňová ochrana a prevence už nesmí patřit mezi obory, kde se moji předchůdci snažili ušetřit, když finance zavelely k rozpočtovým škrtům. Úkolem pro budoucí ministry bude i zvětšení retenčních prostorů na přehradách či měření stavu vody v rybnících.

Jak postoupily přípravy na čerpání peněz z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, který slučuje některé dosavadní programy?

Ty se nezastavily ani během posledních tří měsíců udržovací vlády. V Bruselu už máme notifikovánu strategii. Podrobný program fondu vláda schválila v půli srpna a EU má nyní na jeho posouzení šest měsíců. Topolánkova vláda, pokud nezíská silnější mandát, by podle mého soudu již neměla do tohoto programu nějak zásadně zasahovat.

Nejnovější články