Euro má budoucnost

16.9.2011 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Velmi často se zapomíná, že euro není primární příčinou světové finanční krize, ale spíše její druhotnou obětí.

Euro má budoucnost - jenom není jasné, v jaké podobě. V té stávající, tedy včetně Řecka, budoucnost nemá. V užší podobě, což bude eurozóna dominovaná a dohlížená Německem, má velkou šanci na pokračování. Důvody pro existenci eura stále trvají. Evropa se potřebuje dále integrovat, aby byla schopna soutěže s jinými ekonomickými centry světa. Bohužel ve své snaze být ekonomicky konkurenceschopná, zanedbala politickou integraci, která je daleko obtížnější, než integrace ekonomická.

To, že bude eurozóna menší, říkám i s vědomím toho, že v současné době formálně právní cesta k vytvoření užší eurozóny neexistuje. Není možné vyloučit členy, kteří nechtějí dodržovat pravidla a není ani jasné, jak by země mohla vystoupit z eurozóny bez vystoupení z EU. Nicméně jsem si jist, že se časem cesta najde a tento problém bude vyřešen.

Užší eurozóna, která se vytvoří kolem Německa, bude mít daleko větší fiskální disciplínu a daleko větší produktivitu než eurozóna stávající. Bude daleko blíže ideálu optimální měnové unie, který je tak často vzýván.

Z ekonomického hlediska bude velmi atraktivní i pro Českou republiku. Naše země nemá přebujelý finanční sektor, který dnes ničí řadu evropských zemí, ale má ekonomiku postavenou na zpracovatelském průmyslu na exportu. Jako Německo. Náš vývoz do Německa činí 33 % celkového exportu a náš export do EU činí 83 % celkového exportu. Poslední, co naše země potřebuje, je kolísání kursu vůči hlavním exportním trhům. Náš ekonomický cyklus je stále více synchronizován s jádrem eurozóny, a tudíž je naším národním zájmem mít ve střednědobém období též euro. Nutno ovšem přiznat, že na cestě k euru v ČR jsou nejméně tři ALE.

První problém tkví v tom, že vstup v této chvíli není na stole. ČR neplní podmínky vstupu, eurozóna není připravena nás přijmout. Nebylo by rovněž moudré platit za chyby, které se staly před naším vstupem do eurozóny.

Druhým problémem může být domácí politika. Pokud v nové eurozóně bude alespoň všech 6 zakladatelských zemí EU, tak by neměl být problém. Pokud ne, mohlo by být politicky neúnosné vstoupit do takového svazku. V takovém případě by bylo nutné přejít na model rakouský a holandský ze 70. a 80. letech. Obě země měly svoji měnu zafixovanou na D-mark a jejich centrální banky kopírovaly politiku Bundesbanky.

Třetím problém je světová hospodářská krize kasinového kapitalismu. Velmi často se zapomíná, že euro není primární příčinou světové finanční krize, ale spíše její druhotnou obětí. Tou hlavní příčinou je fakt, že reálná světová ekonomika má velikost 60 biliónů dolarů, ale světová finanční aktiva jsou na úrovni 600 biliónů dolarů. Zbytečně. Devadesát procent světových finančních aktiv slouží ne na obsluhu reálné ekonomiky, tedy tvorbu HDP, ale k čisté spekulaci. Bylo vytvořeno mnoho virtuální peněz, mnoho virtuálních aktiv. Nu a je tedy legitimní obava, že bublina splaskne - a to například pádivou inflací.

Z tohoto důvodu bych vůbec nebyl tak kritický vůči německým bankéřům, kteří odcházejí z ECB. Doktríně, které zasvětili svůj život, tedy, že centrální banka má bojovat s inflací a má být kredibilní v ekonomikách, kterých měna není podložena zlatem, vzala za své. A jestliže jsem byl v minulosti občas kritický k dogmatickým krokům ČNB, dnes mám naopak strach (stejně jako Jürgen Stark) z toho, co bude, když se pustí naplno tiskárny bankovek. Je sice pravda, že inflace zatím nehrozí, ale možná přijde později anebo se rozpadne celý systém. Pokud má pan Stark stejné pochybnosti, pak se nedivím, že u toho nechce být…

Nicméně pokud se podaří překonat nějakým uspokojivým způsobem tři výše uvedená ALE, otázka vstupu ČR do užší eurozóny může být znovu na stole již někdy kolem roku 2015.

Nejnovější články