Hospodářská politika - Vztah státu a národních podniků

3.6.1992 | Mé články | Autor: Jean-Luc Delpeucii, Jan Mládek

Vztah státu a podniků je jednou z největších slabin dosavadního průběhu ekonomické transformace v ČSFR. V období do privatizace stát rezignoval na aktivní úlohu při řízení státních podniků…

Potřeba definovat konkrétní odpovědnost

Vztah státu a podniků je jednou z největších slabin dosavadního průběhu ekonomické transformace v ČSFR. V období do privatizace stát rezignoval na aktivní úlohu při řízení státních podniků. Tato situace je výsledkem implicitního konsensu mezi zastánci dvou zcela odlišných myšlenkových směrů. První z nich, který nazveme pracovně monetaristický, hlásá, že stát nemá do ekonomiky vůbec zasahovat, protože k tomu nemá schopnosti a legitimitu, a proto čím méně státních zásahů, tím dříve bude lépe.

Druhý směr vychází z reformně socialistických myšlenek o tom, že vlastnictví není zas tak důležité, že důležitá je decentralizace a odstátnění, tedy jinými slovy přenesení výkonu vlastnických práv u státních podniků na manažery a zaměstnance. Z výše uvedeného je vidět, že oba směry mají zájem na co největším omezení vlivu státu na podniky.

Tato "nesvatá" aliance nás pak přivedla do stavu, kdy podniky nejsou ani soukromé, ani pod státní kontrolou a jejich majetek je znehodnocován a občas i rozkrádán.

Stát má v tržní ekonomice za úkol především vytvořit a garantovat pravidla, tj. vytvářet podmínky pro fungování ekonomiky. Pokud je ovšem zároveň vlastníkem státních podniků, musí se o ně starat jako vlastník. Kolize těchto dvou rolí způsobuje, že stát může zneužívat svoji první roli, aby si vylepšil své postavení vlastníka. Je to jeden z důvodů rozsáhlé privatizace čs. ekonomiky. Dalším, neméně důležitým cílem této privatizace je rozdělení a transformace velkých monopolů, aby bylo dosaženo co nejdříve opravdového konkurenčního prostředí na domácím trhu. Akutní otázkou je konkurenceschopnost těchto podniků, které se privatizují, proti cizím konkurentům. Modernizace zastaralých závodů je proces, který potřebuje finanční prostředky, a odborné schopnosti. Když se angažuje zkušený zahraniční akcionář v rámci privatizace, nemusí s tím být problém. Ale když naopak domácí podnik nenajde dost rychle takového solidního partnera, privatizace bez restrukturalizace má málo šancí na úspěch.

V takových případech musí stát, který je majitelem podniku, do okamžiku případné privatizace vykonávat i podnikatelské funkce, to znamená rozhodovat o tom, zda se podnik bude muset likvidovat či restrukturalizovat, ale v žádném případě nemůže hrát úlohu "mrtvého brouka", protože tento problém nikdo jiný nevyřeší, a následující sociální problémy mohou být kritické pro celou reformu.

V případě, že stát zůstává částečně či totálně, přechodně či dlouhodobě akcionářem podniku, musí stát hrál úlohu akcionáře, to znamená mimo jiné jmenovat hlavní manažery, schválit strategii a zúčastnit se případného financování nových investic. Hlavní směry a podmínky činnosti se mohou definovat v rámci smluv (na tři až pět let), které budou velmi podrobné v oblastech, kde veřejný podnik má monopolní postavení (železnice, rozvod elektřiny aj.) a volnější v těch případech,kdy se státní podnik pohybuje v konkurenčním prostředí. Stát a případní další akcionáři musí kontrolovat každý rok realizaci této smlouvy, obdobně jako to dělá obyčejná správní rada soukromé akciové společnosti, na což ovšem nemůže stačit manažerská smlouva, která by nechala veškerou odpovědnost manažerům. Problém nedostatečné kompetentnosti státních úředníků v těchto průmyslových otázkách se musí řešit jednak školeními těch úředníků, kteří budou zástupci státu u podniků částečně či cele vlastněných státem, ale hlavně použitím služeb poradenských firem, jak to dělají obyčejní akcionáři. Další důležitou podmínkou pro to, aby stát splnil svoji úlohu, je jasné rozdělení kompetencí mezi státními orgány.

K této nové úloze státu-akcionáře je také třeba novelizovat zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku tak, aby byla možná realizace akcionářských funkcí státu.

Jeden z hlavních problémů ekonomické transformace vidíme v tom, že stát příliš brzy přestal vykonávat práva akcionáře, ale t z paradoxního důvodu - že je nikdy v minulosti reálně a odpovědně nevykonával. Je tudíž žádoucí, aby se definovalo v rámci zmenšení zásahu státu do řízení ekonomiky a v podmínkách omezených schopností a legitimity úředníků - jak se bude konkretizovat odpovědnost státu na podniky do doby jejich privatizace, a dále v případě podniků, které se privatizovat nebudou. To je důležitým úkolem pro budoucí vlády a parlamenty.

Nejnovější články