Hospodářský program Unie svobody aneb Jak naučiti starého psa novým kouskům

13.6.1998 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Hospodářský program Unie Svobody je lavírováním mezi komunitou s dosavadní politikou ODS a pokusem o změnu. Občas to vypadá, že jde pouze o změnu politického stylu...

Hospodářský program Unie Svobody je lavírováním mezi komunitou s dosavadní politikou ODS a pokusem o změnu. Občas to vypadá, že jde pouze o změnu politického stylu, jak to řekl na manažerském fóru '98 sám předseda strany Jan Ruml. "Unie Svobody vznikla jako odpověď  na pociťovanou objednávku nového politického stylu." Jinými slovy a s trochou nadsázky, Unie říká: nebudeme krást, normální je nelhat a stařenky v tramvaji budeme poštět sednout, ale jinak doděláme lépe to, co jsme začali s Václavem Klausem. Povrchní, letmé čtení programu a zejména pak projevy čelných představitelů, kteří si často ještě plně neuvědomili, že již nejsou v ODS, svádí k závěru, že hospodářská politika US je stejná jako ta ODS.

Nicméně domnívám se, že tomu tak úplně není. K určitým posunům, které směřují k centristické (málo ideologické) reálné politice v oblasti hospodářství přece jen dochází:

  1. Přihlášení se k hospodářskému růstu jako k základnímu cíli hospodářské politiky
  2. Odstup od národního kapitalismu směrem k podpoře přímých zahranič nich investic
  3. Přihlášení se k proexportní politice
  4. Urychlení modernizace zkrácením do by odepisování a provedením změn v zařazování do odpisových skupin
  5. Podpora malých a středních podniků
  6. Regulace kapitálového trhu a ochrana drobných akcionářů
  7. Přihlášení se k myšlence trvale udržitelného rozvoje

Hospodářský růst nebyl pro Václava Klause a jeho ODS nikdy primárním cílem, ale pouze statistickým výsledkem nezávislých akcí milionů subjektů (domácností a firem), jejichž činnost může stát ovlivnit jen málo. Unie svobody, jak se zdá, pochopila, že hospodářský růst je důležitý, a že teprve druhotnou otázkou je, zdali má být dosažen spíš přímými zásahy státu či spíše jen vytvářením příznivého prostředí pro podnikání.

Pokus o národní kapitalismus v modrých barvách ODS nám v minulých letech selhal. Unie svobody dospěla k závěru, že bez strategických zahraničních investorů to nepůjde. Nenašla již dost odvahy distancovat se alespoň částečně od kuponové privatizace, která příchod seriózních zahraničních investorů oddálila a naopak přivedla do země různé šejdíře a podvodníky, kteří nemají zájem vyrábět, ale jen tunelovat. Nicméně cíle unie u zahraničních investic nejsou příliš smělé: pouze zdvojnásobit jejich příliv v nejbližších letech by rozhodně nestačilo.

Přihlášení k proexportní politice je v materiálech Unie svobody krátké až cudné, nicméně existuje. Rovněž tak poněkud stydlivá je podpora malým a středním podnikům a podnikatelům, která má být skrze rozvoj systému garanci, a zvyšující se dostupnost úvěrů.

Regulaci kapitálového trhu včetně "Komise pro cenné papíry. je věnována velká pozornost, stejně jako ochraně drobných akcionářů. Unie svobody rovněž navrhuje odejít od konceptu Dušana Třísky (a potažmo ODS) o konkurenci organizátorů kapitálových trhů a směřovat "k jedinému kapitálovému trhu, a tím k jedné ceně akcií". Výčet pozitivních posunů lze doplnit překonáním jednoho TABU ODS, a to o tom, že trvale udržitelný rozvoj (sustainable development) je výmysl různých ekologů, nepřátelských a podrývajících koncept tržní ekonomiky bez přívlastků, a tudíž škodlivý nejen ODS, ale i celé naší zemi. Unie svobody to již vidí jinak.

Nakonec je ovšem nutné podtrhnout, že ve všech výše uvedených bodech Unie svobody soutěží s ČSSD, která se k podobné realistické hospodářské politice propracovává z levé strany. ČSSD a US se liší v akcentech: ČSSD více zdůrazňuje hospodářský růst a podporu exportu, US více vyzdvihuje regulaci kapitálového trhu, nicméně oba programy se v uvedených bodech hodně překrývají. Nyní se však podívejme na oblasti, kde US potvrzuje kontinuitu s hospodářskou politikou ODS :

  1. Vyrovnaný státní rozpočet (dlouhodobě?!)
  2. Podpora ČNB ve snižování inflace
  3. Urychlené dokončení privatizace a restitucí
  4. Reforma penzijního systému
  5. Financování bydlení
  6. Deregulace nájemného a cen energií
  7. Liberalizace pohybu kapitálu

V otázce vyrovnaného státního rozpočtu je boj mezi kontinuitou a změnou proti ODS zvlášt' urputný. Na jedné straně program US přiznává, že za Klausovy vlády byly vytvořeny bez souhlasu parlamentu mnohé mimorozpočtové položky, které dříve či později zaplatí daňoví poplatníci. Nicméně dogma vyrovnaného státního rozpočtu (což byl svého druhu podvod) si unie dosud nemá sílu přiznat, a tak jen ustupuje od snahy: "...státní rozpočet budeme držet dlouhodobě vyrovnaný", což je již blízko k pozici ČSSD v této oblasti. Pozoruhodné je, že přes všechnu snahu o odhalení triků Klausovy vlády s ukrýváním výdajů a ztrát v tzv. "transformačních institucích", US nenalezla odvahu přihlásit se k zodpovědnosti nejenom za rozpočet státní, ale za všechny rozpočty veřejné ("general government"), nebot' pouze jejich výsledek je důležitý pro ekonomické zdraví naší země a nikoliv jen výsledek státního rozpočtu v pravém slova smyslu.

S tím úzce souvisí postoj US k centrální bance (ČNB), který lze charakterizovat slovy plná podpora". Jako by si autoři programu neuvědomovali konflikt cílů mezi US a eventuální vládou, které by byla součástí, a politikou ČNB. Chce-li US opravdu hospodářský růst, dostává se do konfliktu (většího či menšího) s ČNB, která chce pouze měnovou stabilitu a růst ji nezajímá. Toto napětí program vůbec nereflektuje a vychází z premisy, že co je dobré pro ČNB, je dobré i pro US a celou zemi. Zde, v zájmu objektivity, je nutno přiznat, že Václav Klaus tento problém reflektuje daleko více než US, nicméně není schopen překonat sám sebe, nebot' on to byl, kdo pomáhal vytvořit v naší zemi centrální banku se špatně definovanou nezávislostí.

V případě privatizace je program US naprosto identický s ODS. Dosavadní privatizace až na drobné chybičky byla správná a je třeba rychle zprivatizovat i zbylé podniky. Problémy, spojené s rozvrácením nemalé části českého zpracovatelského průmyslu, dekapitalizace českých podniků odsáváním miliard USD do Karibiku a jinam, nejsou ani naznačeny, natož aby bylo nabídnuto řešení, co se špatně zprivatizovanými a předluženými podniky. Reforma penzijního systému směrem k třem pilířům, tedy především směrem k vytvoření kapitálových penzijních fondů, je vydávána za prioritu. Ve volebním období je však těžko splnitelná. Cesta vede totiž skrze regulaci kapitálového trhu (US požaduje jeden), nelze však předpokládat, že se povede během 4 let. Posun směrem k regulaci kapitálového trhu u nás probíhá, bohužel však hlemýždím tempem. Slušelo by se tedy označit cíl reformy penzijního systému za perspektivní.

V pasáži o financování bydlení US implicitně ukazuje, kdo je její předpokládaný volič, kterého chce oslovit. Zdůrazňuje důležitost hypotečních úvěrů, kterým chce pomoci, předhypotečním a doplňkovým úvěrem s nižšími úrokovými sazbami, tedy produkty, které si i v budoucnu bude moci dovolit pouze vyšší střední třída. Nutné je ocenit, že US nezakrývá negativní stranu hypoték, to je dražbu nemovitostí, u kterých hypotéka není splácena. V programu chybí jakákoliv zmínka o spoření pro bydlení (průměrný občan) či o stavbě sociálních bytů. S těmito voliči, jak se zdá, US příliš nepočítá.

US se stejně jako ODS hlásí k rychlé, nejraději okamžité deregulaci cen nájemného a energií. V případě energií chce deregulaci cen pro konečné spotřebitele a liberalizaci trhu s energiemi. Vzápětí ovšem požaduje vysoce odbornou práci regulátora. Tedy jinými slovy přiznává, že i po deregulaci bude nutné ceny energií regulovat. Program se tak poněkud zaplétá do ideologických hesel vytvořených za doby, kdy ~US a ODS jedno tělo byly." Perličkou je závazek k liberalizaci mezinárodního pohybu kapitálu. Autoři programu zřejmě nevěděli, že závazek liberalizovat kapitálové toky do roku 2000 podepsala při vstupu do OECD Klausova vláda (podle mého názoru neuváženě), a tudíž dát si takový závazek do programu je poněkud nepoctivé vůči voličům.

Závěrem: Kdyby se voliči řídili hospodářským programem jako hlavním vodítkem při výběru stran ve volbách, US by se asi do parlamentu nedostala. Ve většině bodů, kde se posunula od dogmat Klausovy ODS, naráží na podobné body u ČSSD a v bodech, kde má kontinuitu s hospodářskou politikou ODS, naráží na fakt, že Václav Klaus je daleko kompetentnější vykladač těchto politik než předáci US. Unie svobody by se tedy měla snažit prosadit v jiných disciplínách...

Nejnovější články