Hospodářský růst a veřejné rozpočty

11.6.2001 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Sociálně demokratické vládě se podařilo v létech 1998-2001 dosáhnout obratu v hospodářství, dosáhnout růstu HDP, poklesu nezaměstnanosti a v neposlední řadě získat důvěru zahraničních investorů a tím přilákat velké množství přímých zahraničních investic..

Sociálně demokratické vládě se podařilo v létech 1998-2001 dosáhnout obratu v hospodářství, dosáhnout růstu HDP, poklesu nezaměstnanosti a v neposlední řadě získat důvěru zahraničních investorů a tím přilákat velké množství přímých zahraničních investic. Kritici vlády se snaží všechny tyto úspěchy relativizovat, zpochybňovat a také tvrdit, že vše je na úkor budoucích generací, protože se zvyšuje deficit veřejných financí a celkový veřejný dluh České republiky. Zatímco za vlády pravicové koalice byl státní rozpočet vyrovnaný.

Ve skutečnosti je všechno poněkud jinak. Především výrazným posunem je všeobecné přijetí konceptu veřejných rozpočtů jako základního kritéria hodnocení ekonomiky. Dosud dominující státní rozpočet totiž představuje pouze část veřejných výdajů. Do veřejných rozpočtů patří následující položky:

  • státní rozpočet
  • obecní rozpočty
  • rozpočty zdravotních pojišťoven
  • rozpočet Fondu dopravní infrastruktury
  • rozpočet Fondu bydlení
  • výsledek hospodaření Fondu národního majetku
  • výsledek hospodaření Pozemkového fondu
  • výsledek hospodaření tzv. transformačních institucí :
  • Konsolidační banka, Česká Inkasní, Česká finanční, KONPO (tato položka je součástí státního rozpočtu od 1.1.2001)
  • výsledek hospodaření Státních finanční aktiv (tato položka je součástí státního rozpočtu od 1.1.2001)
  • rozpočty dalších státních fondů

Metodické změny mají i přímý dopad na politiku. V rámci "Opoziční smlouvy" byly dojednány deficity nikoliv veřejných rozpočtů, ale pouze rozpočtu státního, a to ještě bez výsledku hospodaření transformačních institucí a Státních finančních aktiv. ODS se nyní snaží zpochybňovat dosažené dohody mluvením o širších konceptech, přesto, že dohoda pouze o státním rozpočtu je výsledkem její vlastní politiky, kdy se snažila (poněkud pokrytecky) držet vyrovnanost státního rozpočtu za každou cenu a dokonce si chtěla nechat tuto vyrovnanost státního rozpočtu uzákonit na věčné časy.

Ve stejné době vznikaly významné deficity obecních rozpočtů, transformačních institucí, zdravotních pojišťoven, které nevcházely do státního rozpočtu. Například uživatelům pražského metra je lhostejné, zda nový úsek je postaven za peníze státu, města anebo Státního fondu dopravní infrastruktury, hlavně že metro jezdí. Z hlediska deficitů státního rozpočtu to ovšem lhostejné není, v prvním případě roste deficit státního rozpočtu v druhém a třetím případě nikoliv. Zadlužuje se buď město anebo fond stojící mimo státní rozpočet. Ještě složitější je otázka bankovního sektoru. V dobách vyrovnaných státních rozpočtů polostátní banky poskytovaly velké množství měkkých úvěrů (špatně návratných), které je nutné zaplatit z peněz daňových poplatníků, neboť bez státních peněz by byly bývaly velké české polostátní banky zbankrotovaly se všemi negativními dopady na střadatele.

Jinými slovy mezi vytvořením deficitu a jeho faktickým projevením je často dlouhé zpoždění, často až několikaleté. Běžná statistika deficitu veřejných financí je ovšem postavena na tzv. hotovostí bázi. Náklady se projeví ne kdy vznikly, ale kdy je nutné je zaplatit. Podle této metodiky (GSF) se deficity veřejných financí začaly zvyšovat až v roce 2000, a tudíž jakoby tato statistika potvrzuje tvrzení vládních kritiků. Jenomže pro vstup do Evropské měnové unie (deficit veřejných rozpočtů by měl být menší než 3% HDP) je používána metodika jiná, založená na akruálním principu, tedy vznik ekonomických hodnot i závazků je přiřazován k létům ve kterých vznikly. Tato metoda se nazývá ESA 95. Vychází ze systému národních účtů a podle této metodiky bude v budoucnu Česká republika hodnocena, zda plní či neplní maastrichtská kritéria. Z následující tabulky plynou pozoruhodné závěry:

Saldo veřejných rozpočtů v České republice 1993-2000 v % HDP podle různých metodik:

Metodika
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
GSF 2,6 0,8 0,3 -0,3 -1,2 -1,6 -0,6 -3,2
ESA 95 -23,4 -3,4 -12,3 -1,9 -2,4 -3,8 -4,0 -4,2

Pramen: Česká republika: Předvstupní hospodářský program, Ministerstvo financí ČR, duben 2001.

Deficity veřejných financí byly daleko vyšší již v polovině devadesátých let a vůbec nevznikly náhle činností sociálně demokratické vlády. V letech 1993 a 1995 jsou deficity extrémně vysoké, neboť metodika ESA 95 považuje kupónovou privatizaci za bezplatný transfer obyvatelstvu, stejně jako např. sociální dávky.

Závěrem je možné říci značná část současných deficitů je dána trajektorií minulého vývoje a nedošlo k žádným dramatickým změnám v oblasti deficitů. Pouze nyní se platí za náklady způsobené minulými vládami. Nicméně je nutné přiznat i druhou složku tlaku na veřejné rozpočty, to jest stále rostoucí podíl mandatorních výdajů v oblasti sociální, zdravotní, vojenské. Neefektivně jsou stále vykládány i mnohé další části veřejných rozpočtů. Například v oblasti zemědělství některé dotace stimulují výrobu a jiné řeší následky nadvýroby. Z tohoto důvodu bude nutné pracovat na revizi veřejných výdajů, tak jak tato revize byla zahájena studií Světové banky, presentované v dubnu roku 2001, tak aby Česká republika měla dlouhodobě zdravé veřejné finance.

Nejnovější články