Jak to vidí Franz Vranitzky

23.3.2004 | Mé články | Autor: Jan Mládek

FONTES RERUM, družstvo pro ekonomická, politická a sociální studia, uspořádalo seminář pod názvem „Rakouské zkušenosti se vstupem do EU (s podtitulem Budou Češi a Rakušané v EU spolupracovat?) byl jako přednášející pozván Franz Vranitzky...

FONTES RERUM, družstvo pro ekonomická, politická a sociální studia, uspořádalo seminář pod názvem „Rakouské zkušenosti se vstupem do EU(s podtitulem Budou Češi a Rakušané v EU spolupracovat?)byl jako přednášející pozván Franz Vranitzky, bývalý kancléř Rakouska, za jehož vedení země do EU vstoupila.

Ve svém vystoupení se F. Vranitzky věnoval rakouským zkušenostem se situací před a po vstupu do EU. Mimořádně cenné bylo jeho osobní zhodnocení nových problémů, které vstup do EU zemi postupně přinášel s vysvětlením řešení, které Rakousko volilo a zabýval se i reakcemi domácího prostředí na vzniklé situaci.

Rakousko v červenci 1989 předložilo žádost o členství v EU a bylo přijato v roce 1995. Po ukončení negociací v březnu 1994 řešila rakouská vláda problém, kdy uspořádat všeobecné referendum o vstupu do EU – zda před podpisem smlouvy nebo až po něm, a přihlížela k problémům, které nastaly v některých evropských zemích( Norsko, Švédsko, Finsko) při ovlivňování všeobecného mínění obyvatelstva té které země na nastartovaný proces začleňování do EU.

Fakt rozšiřování EU o deset přistupujících zemí v květnu 2004 hodnotil jako přirozený proces rozšiřování společenství, který nastává a bude jistě i dále pokračovat. Rakušané se většinou vyslovují pozitivně ke vstupu ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, atd.
Nepřejí si, aby Rakousko zůstalo nejvýchodnější výspou EU, ale kromě tohoto geografického důvodu považují vstup postkomunistických režimů do EU jako logické vyústění změny komunistických režimů v režim na druhé straně demarkační čáry. Pro budoucnost bude rozhodující to, zda přijmeme výzvy, které jsou spojeny s vlastními cíli členských zemí – pak se podaří prosazovat kvalitní skok vývoje EU jako celku. Pokud se to nepodaří, bude výsledkem dalšího vývoje průměrnost v Evropě. Tento kvalitativní proces vyžaduje rozhodnost, energii, ale i čas.

První, jím uvedenou výzvou, je postupné a plné zapojování nových členů do integračního procesu a aby byly vnímány i země, které doposud nejsou členy EU a nejsou ani kandidáty v blízké budoucnosti. Stávající i noví členové EU vstupují do této instituce s řadou politických a ekonomických zájmů.

Od poloviny 80. Let dále si společenství vytvořilo zajímavou integrační dynamiku, jejíž hlavní motivací byla hospodářská krize. Nesla s sebou rostoucí neschopnost konkurovat novým a tradičně industrializovaným zemím v zahraničí a byla v USA nazvána „eurosklerózou“. A proto nás Evropany by mělo být jedním z cílů to, že budeme přijímáni a uznáváni jako „globální hráči“.

Je nesnadné stát se globálním hráčem s našimi mnoha kulturami, tradicemi, jazyky,mnoha dějinami a s různou velikostí států na rozdíl od tradičních globálních hráčů jako je USA, Ruská federace a Čína..

F. Vranitzky uvedl některé zkušenosti z ekonomické oblasti. Země střední a východní Evropy se staly atraktivní lokalitou pro zahraniční přímé investice. Ty pomáhají podporovat místní trhy a nesou vznik zajímavých společností, které jsou zastřešeny nadnárodními společnostmi.

Ve středně velké společnosti může zajistit trvalý růst pouze ekonomický rozvoj. A zde se projevuje značná důležitost politiků, aby globální cíle státu dovedli vysvětlit a přiblížit chápání normálních lidí. Vstup do společenství nese té které zemi i přistoupení na společná ujednání. Znamená to například volný pohyb práce a služeb, který vyvolává u lidí obavu o eliminaci domácí pracovní síly a domácích produktů levnou pracovní silou a zbožím přistupujících zemí, riziko jednoduššího pronikání mezinárodně organizovaného zločinu a jeho rozšíření do nově přistoupivších zemí - ale nese to i snížení nákladů, celkové zlepšení standardů životní úrovně, služeb a produktů a to i v nových členských zemích.

Vliv vstupu Rakouska do EU v oblasti zahraničního obchodu hodnotil F. Vranitzky jako jednoznačné a výrazné zvýšení exportu do bývalých komunistických zemí a i do zbytku světa. V době velmi nízkého ekonomického růstu zemí evropské patnáctky Rakousko dosáhlo značné expanze investic jako jeden z největších investorů do zemí střední a východní Evropy. Vstup do EU však na druhou stranu vyvolává i určitou zátěž, a to zejména pro země, vstupující do společenství na nižší ekonomické úrovni než vedoucí patnáctka.
Další důležité aspekty, který vstup do EU přináší, jsou bezpečnostní aspekty spolupráce. Zde F. Vranitzky vidí druhou výzvu pro členské státy – politické aspekty a politické posilování současné EU. Neustálé rozšiřování počtu členských států EU nutí měnit nástroje jejího fungování a právní rámec. Z hlediska občanů jednotlivých členských států je velice důležité, aby politici nepřipustili demokracii dvojího základu. Každá země má svou demokracii ve svých zemích, právní stát, svobodné volby, svobodně volené zástupce a ti ovládají vládu.

Další problém, který lze pozorovat v procesu integrace působí(jako ne příliš kvalitní prvek) je starý a trvající boj mezi mezivládní spoluprací a nadnárodními institucemi. Existuje Evropská rada, Evropská komise a každá členská země vysílá svého jednoho nebo dva komisaře. Ale problémem je faktické vedení celého společenství a v kontextu tohoto širšího rámce vedení vlastních politických scén dané země a naopak – aby společné dohodnuté zájmy se nestřetávaly se zájmy vlastního státu a nedocházelo tak k nerespektování dohodnutého širšího nadnárodního rámce ve jménu zájmů vlastních. Interní zájmy jednotlivých zemí by v budoucnu neměli být pouze řízeny politiky a diplomaty, neboť zájmy politiky, diplomacie, podnikání, finanční sféry, bankovnictví, školství, atd. Ale i řešení problémů na mezinárodní úrovni mohou pocházet od veřejnosti nebo nevládních organizací. A tyto cíle by měli být chápány zase i z pohledu celé Evropy.

Dotazy byly směřovány zejména na zhodnocení schopnosti ČR a Rakouska spolupracovat přes určité názorové rozpory(např. Temelín), jak se vypořádat s nebezpečím vzniku určité dvoukolejností v Evropě, tj. linie dominantních zemí EU a druhé linie menších zemí. Dále jak vysvětlovat prvopočáteční ekonomické zatížení země příspěvky do systému EU, jaké byly a jsou jejich reakce a jak lze celkově ekonomicky hodnotit stav příjmů a nákladů pro národní hospodářství s určitým časovým odstupem. F. Vranitzky v odpovědi na dotazy popsal stav a myšlení lidí v Rakousku a jejich postoje k vstupu do EU a nutnost neustále vysvětlovat dlouhodobé zájmy země. Hlavně důležité je klima domácího prostředí, protože bez domácí podpory nelze vyřešit vnější problémy.

Bilaterální vztahy mezi ČR a Rakouskem je nutno vytvářet, a to i přes některé opačné názory. Menší země by v EU měly důkladně posoudit svou situaci definovanou v návrhu ústavy – je to důležitý nástroj k prosazení se v rámci integračního procesu tam, kde jsou tyto země dobré – kulturou, vědou, školstvím, přírodou, atd.

Nejnovější články