Jak začít? Anglicky! Lepší fungování soudního systému, vynucování práva nebo zvyšování kvality lidských zdrojů, to je podle premiérova poradce Jana Mládka cesta, jak s ekonomikou pohnout.

12.1.2005 | Rozhovory | Autor: EKONOM

V sociální demokracii se najednou začalo hovořit o změnách v daňové oblasti. Máme v tom vidět nějaký zlom? Pravice a část novinářů nám vnutila tezi, že blahobyt této země závisí na složené daňové kvótě - čím bude nižší, tím bude lépe a radostněji...

Lepší fungování soudního systému, vynucování práva nebo zvyšování kvality lidských zdrojů, to je podle premiérova poradce Jana Mládka cesta, jak s ekonomikou pohnout.

V sociální demokracii se najednou začalo hovořit o změnách v daňové oblasti. Máme v tom vidět nějaký zlom?

Pravice a část novinářů nám vnutila tezi, že blahobyt této země závisí na složené daňové kvótě - čím bude nižší, tím bude lépe a radostněji. Já si vůbec nemyslím, že je to tak jednoduché a že seriózní studie něco takového potvrzují. Je tu spíš jiná otázka, která je také legitimní jak pro novináře, tak pro voliče, ale hůř se to měří: co za ty daně dostaneme.

Podle mého názoru jsou ale priority jinde. A z některých výzkumů vyplývá, že lidé to tak vnímají. Za první problém považují nezaměstnanost, pak zadluženost vlády, ale potom kladou zcela nesmyslně onu složenou daňovou kvótu.

V roce 2003 činila složená daňová kvóta podle klasické metodiky nejprve 39 % HDP a po pozdější revizi - HDP rostl rychleji - už jen 37 %. K tomu ještě musíme udělat konsolidaci, protože v různých zemích se platí nebo neplatí sociální a zdravotní pojištění za státní zaměstnance - a pak už to vyšlo jen na 35 %. To bylo jedno z nejnižších čísel ve východní Evropě, hned za pobaltskými státy, a z té západní bylo pod námi jen Irsko. V roce 2004 všechna tato čísla skočila o bod nahoru, takže klasická složená daňová kvóta je 38 % a konsolidovaná 36 %.

Problém je v tom, že této naší kvótě neodpovídají výdaje. S nápravou počítáme v konvergenčním programu, který potřebujeme na zavedení eura, ale i kdyby euro nebylo, stejně bychom na to museli nějaký program vytvořit.

Co tedy vede ČSSD k návrhům na daňové změny?

Ukázalo se, že se vybralo o něco víc, než se očekávalo, a tak tu je malý prostor pro snižování- řekněme na úroveň roku 2003. To byl nepochybně jeden z důvodů. A pak je tu samozřejmě otázka, jak pomoci rozvoji ekonomiky. Jednou z možností je zlepšit podmínky pro lidi s podprůměrnými příjmy. Polský místopředseda vlády Jerzy Hausner to má jako jeden z programových bodů, protože u těch nejnižších příjmových skupin je vysoká pravděpodobnost, že to, co dostanou navíc, uplatní ve spotřebě. Nehledě na to, že to mohou cítit jako zlepšení na rozdíl od bohatých rodin, kde by relativní rozdíl v příjmech byl menší.

Přidat chudým je tedy prorůstový faktor?

Samozřejmě. A je to také něco, kde by mohli voliči sociální demokracie, tedy nižší střední třída, pocítit, že se pro ně také něco dělá. Zatím byla většina daňových změn lobbisticky tlačena skupinami zvláštních zájmů, takže z nich profitovaly především vyšší příjmové skupiny. Daňový odečet hypotečních úroků, odpočet příspěvku na penzijní pojištění a tak dále.

Jste autorem návrhů, které se dostaly na veřejnost?

Nejsem autorem, na to je expertní skupina na Ministerstvu financí. Pan ministr byl možná trochu zděšen, jakou ten návrh dostal popularitu. Pokud jde o mne, když jsem viděl, že taková možnost je, tak mi jen došlo, že jsme tu něco zanedbali. Věci se však dají uchopit různě. Původně jsem si myslel - což je takový šedý účetnický přístup, - že se něco udělá se "studenou progresí". Inflace prostě postrkuje příjmy do vyššího daňového pásma, a tak by stačilo, kdyby se hranice pásma zvýšila. Jenže takový zásah není vidět. Kdežto když napíšete, že sazba klesla z 15 procent na 12, tak tomu porozumí každý.

K tomu je tam ještě "překmit" ze snižování daňového základu na odpočet daně, což je opět výhodnější pro nižší příjmové skupiny. A velmi se snažím, aby k tomu byla rozpracována ještě další varianta, která obsahuje zápornou daň. Když je prostě daň nižší než odpočet, dostanete něco zpátky. Navrhoval jsem to už dřív, ale odboráři byli proti. Teď odboráři pochopili, že to není tak špatné. A jsem velkým stoupencem návrhu, vložit do toho také přídavky na děti. Má to jednu velkou výhodu: zmizí byrokratický systém, který nesmyslně šikanuje domácnosti s dětmi, které musejí jednou za čtvrt roku prokazovat výši příjmů.

Existují už k těmto návrhům nějaké podrobné propočty? Víte, jaký to bude mít přínos pro lidi a co to bude znamenat pro státní pokladnu?

Ministerstvo financí samozřejmě nějaké varianty má, ale ještě to není dotažené do konce.

Jak rychle by se změny mohly uvést do života?

Sociální demokracie má tento víkend programovou konferenci, kde se o tom bude diskutovat. Koncem března má sjezd, který by to měl schválit. A pak je to třeba přetavit ještě do nějaké koaliční dohody. Nějaký čas spotřebuje legislativní proces. Přesto by to mohlo platit od začátku roku 2006.

Je podle vás současná hospodářská situace k takovým zásahům příznivá?

Myslím, že ano, ale musí to být provázeno omezením mandatorních výdajů, včetně těch sociálních.

Myslíte, že vývoj ekonomiky bude v roce 2006 výrazným volebním faktorem?

Pokud bude ekonomika v růstu, bude asi velmi málo výrazný - což je samozřejmě důvod pro hlubší analýzu. Kdyby volební výsledky závisely na výkonu ekonomiky, pak by sociální demokracie musela mít daleko lepší výsledky.

Možná vstupují do hry i další čísla, která se obyvatelstva bezprostředně dotýkají. Například cena, kterou platí za vodné, je jedna z nejvyšších v Evropě. Cena za připojení k internetu je také jedna z nejvyšších a kvalita služby z nejhorších. Bankovní služby jsou drahé... Lidé jsou tísněni monopoly.

Vodné a stočné jsou sice monopoly, ale lokální; vláda je nekontroluje. Občané by si na to měli stěžovat na radnicích, které mimochodem zpravidla kontroluje opoziční ODS. Pokud jde o internet, sdílím váš názor, ale nemyslím, že by to tolik ovlivňovalo voliče.

Bankovní služby, to je potíž. Tady by podle mne vláda měla použít více exekutivního tlaku, dělat různé "besídky" s bankami, jako to dělal francouzský ministr financí.

Program ČSSD, který se bude prezentovat o víkendu na programové konferenci, zdůrazňuje potřebu vzdělanostní ekonomiky. Uvědomuje si sociální demokracie, že jedině touto cestou je možné hnát ekonomiku dopředu?

Když se zamyslíte nad tím, jakou budete moci dělat klasickou hospodářskou politiku, až se připojíme k euru, zjistíte, že už nebude "s čím si hrát". Měnová politika bude zafixovaná, nebo ji budou dělat ve Frankfurtu. Fiskální politika bude stlačována Maastrichtem, minimálními spotřebními a maximálními korporátními daněmi, které tlačí spíše globalizace než EU. Až se vyrovnají i sazby DPH, tak už zbude prostor jen mimo tradiční záběr hospodářských politik. Zjistíte, že konkurenceschopnost budou určovat takové podstatné věci, jako je fungování soudního systému, vynucování práva, školství, produkce lidských zdrojů. Takže sem se musí přesunout důraz.

Navíc, chtějí-li se levicové strany vážně starat o lidi práce, nezbývá do budoucna nic jiného, než se postarat o jejich zaměstnatelnost. A je jedno, jestli tomu říkáme "new labor" nebo pro nás případnější "Schröderova třetí cesta". Jenže Blairovi, tomu se to mluví. Pro zaměstnatelnost jsou klíčové tři věci - profese, internet, angličtina - a vzhledem k tomu, že Blairův elektorát už anglicky umí, musí řešit už jenom dvě věci. Německo je nám v tomto směru bližší, tam také řeší všechny tři problémy. Jenže tohle směřování může být nepříjemné a krátkodobě nepopulární. Skrývá v sobě totiž známé heslo "učit se, učit se, učit se". A komu by se chtělo, zejména jde-li o staršího člověka.

Pokud jde o angličtinu, pokoušeli jsme se s Ivanem Fišerou (šéf poradců premiéra Grosse - pozn. red.) a Martinem Jahnem (místopředseda vlády zodpovědný za ekonomiku - pozn. red.) dát do vládního programového prohlášení, že angličtina bude dominantní cizí jazyk, případně povinný. Pořád nám to bylo vyškrtáváno. Přitom angličtina je první předpoklad, jak se otevřít novým myšlenkám. Je to podmínka nutná, nikoliv postačující.

Co celková úroveň školství a nedostatek vysokoškoláků v porovnání s vyspělými zeměmi?

Pokud jde o počet vysokoškoláků, tak ten problém by měl být, alespoň objemově, vyřešen. Zdá se, že vysoké školy začnou ve větším počtu "produkovat" dvou- a tříleté bakaláře, což dříve nechtěly. Tvrdily, že to degraduje akademické studium. Problém byl s vyššími odbornými školami, které OECD sice při některých srovnáváních započítávala mezi vysokoškoláky, ale nebylo to úplně fér, protože to spíše byli takoví lepší maturanti.

Cítím, že problém je u nás podobný jako v mnoha jiných postkomunistických zemích: když se rozpadne ta všeobjímající ideologie, tak lidé hledají nějaké jistoty. To vedlo mimo jiné k tomu, že se školství vrátilo někam do národního obrození, ke starým postupům a grifům. To mě znepokojuje, ale těžko se s tím bojuje. Ale pro globalizaci potřebujeme pravý opak - otevřít se.

Říkáte, že je třeba učit se, učit se, učit se. To představuje také investice, na které by měli přispět i zaměstnavatelé. Dělají to?

Když si odboráři nechali zpracovat nějaké porovnání, jak je to s náklady práce, zjistilo se, že povinný odvod na sociální pojištění je u nás jeden z nejvyšších v Evropě. Ale to, co je nízké, to jsou ostatní náklady práce, které zaměstnavatel dává mimo jiné právě na vzdělávání a jiné zvyšování kvality pracovní síly.

Když se změní struktura daňové kvóty, což doporučuje i OECD, a sníží se přímé daňové zatížení práce, budou podle vás zaměstnavatelé ochotni dávat tyto peníze do rozvoje zaměstnanců? Nenechají si je spíše jako zisk?

To samozřejmě hrozí. Některé věci ale nelze podle mého názoru natvrdo vynucovat. Vláda by měla zdůrazňovat, že je to v jejím zájmu a že občan-podnikatel by to měl dělat pro své zaměstnance. Případně by tomu mohla vláda dát ještě nějaké daňové pobídky, takže by ten signál byl nejenom slovní.

Přechod ke znalostní ekonomice znamená nejen investice do lidí, ale také do nových technologií. Měli bychom tedy stát o to, aby byla koruna co nejsilnější a koupili jsme za ni v zahraniční co nejvíc?

S korunou je to těžké. Myslím, že z hlediska ceny práce se stala chyba hned na začátku, kdy byla zvolena devalvace - chtěl bych doufat, že to bylo s těmi nejlepšími cíli. Když ale potom přišli investoři, brali to naprosto surově: tady je takováto cena pracovní síly, tomu odpovídají jednoduché výroby, takže ty sem dáme. To se stalo realitou a to, co mělo být na začátku nastaveno jinak, už potom tolik nastavit nejde. Návrat tam, kde bychom měli být, přilákání výrob s vyšší přidanou hodnotou a zároveň vytlačování těch výrob, kde už je pracovní síla moc drahá, to vůbec není jednoduché.

Myslíte, že by měli být ti sofistikovanější investoři nějak specificky podporováni? Nebo to přijde samo?

To má řadu aspektů. Jde o to, aby sem přišly strategické služby a na ně navázané další firmy, jako se povedlo třeba s DHL. Ale jde také o to, abychom kultivovali prostředí a připravili onu pracovní sílu. Nutné budou také určité změny v imigrační politice, protože na řadu kapacit už tady nejsou kvalifikovaní lidé, kteří by byli za danou mzdu ochotni pracovat. To už začíná být na pováženou. Není moc povzbudivá varianta, že tady na jedné straně budeme mít dlouhodobě 8-9 % nezaměstnaných a zároveň budeme zaměstnávat desetitisíce dělníků z chudších zemí EU, třeba z Litvy a Lotyšska, kde je také spousta slovanského obyvatelstva a z nějakého důvodu ještě neví, co všechno se dá v Česku dělat. Příchod lidí z mimoevropských zemí ani tolik nehrozí, tam se to hodně utáhlo, ale uvnitř Evropy je to volné.

Na Úřadě vlády se připravuje Strategie hospodářského růstu. Potřebujeme ji více sami kvůli sobě, nebo proto, abychom ji předložili Bruselu?

Pokud vím, Brusel to bral vždycky více finančnicky a monetárně. Tam byl vždycky tlak na konvergenční program - rozpočet, maastrichtská kritéria, to je priorita číslo jedna. Brusel chce pochopitelně také vědět, co dělají země v hospodářské politice, aby nedocházelo k nekoordinovanosti a k nějakým excesům, ne že by to nějak koordinoval nebo řídil.

Samozřejmě, pokud možno by taky nemělo docházet k ostrým obratům při výměnách vlády. A tady určitá obava existuje. Zejména pokud by náhodou vyhrála volby ODS a honem rychle nepřestala s tím národoveckým kapitalismem, jako třeba že by zrušila investiční pobídky pokud možno bez náhrady a byla proti mezinárodním institucím, tak nás bůh ochraňuj. Dovedu si představit, že i jejich vláda bude nějakým způsobem fungovat, a nemusí dělat naprosto nezbytně všechno, co chtějí mezinárodní instituce, ale je třeba s nimi vést dialog.

Nejnovější články