Jan Mládek pro EurActiv: Zemanovy výroky z volební kampaně nás v Evropě nepoškodí

8.3.2013 | Rozhovory | Autor: EurActiv.cz

„Není to ideální situace, na druhou stranu komentáře, které zazněly během prezidentské volební kampaně, byly akcentovány částí českého tisku, který se zhrozil, že jejich favorit nepostoupil z druhého kola,“ říká v rozhovoru pro EurActiv Jan Mládek.

„Není to ideální situace, na druhou stranu komentáře, které zazněly během prezidentské volební kampaně, byly akcentovány částí českého tisku, který se zhrozil, že jejich favorit nepostoupil z druhého kola,“ říká v rozhovoru pro EurActiv sociálnědemokratický poslanec a stínový ministr financí Jan Mládek. S redakcí si kromě první přímé volby prezidenta republiky povídal i o aktuální ekonomické situaci v EU a eurozóně.

Ekonomika EU neprochází zrovna nejlehčími časy. Jaké by podle Vás měla mít EU priority v hospodářské oblasti?

Krize, která v EU vypukla v roce 2008, ještě neskončila a je srovnatelná s krizí ze třicátých let minulého století. Krize neprověřují pouze firmy a jednotlivce, ale i celé projekty. V současnosti se proto ukazuje, že pokud se má sjednocená Evropa zachovat, musí se více integrovat. Panuje obecná shoda, že pokud by se nechala napospas osudu, rozpadla by se, a proto je nutné přistoupit k větší integraci, která ale musí být dostatečně rychlá.

Bohužel tu jsou některé země, které se proti tomu staví. Problematické jsou v tomto ohledu země jižní Evropy, které bojují se zadlužením, hospodářskou nevýkonností a nekonkurenceschopností. Mnohem vážnější problém ale představuje Spojené království, které svým postojem k evropské integraci ohrožuje evropský projekt. To, co dělá premiér Cameron, je v podstatě vydírání ostatních zemí zvláštními podmínkami. Ať už to dopadne jakkoliv, kvůli této pozici britské vlády se nám v každém případě zavírá cesta hlubší integrace prostřednictvím primárního práva, protože u Británie by narazila.

Co říkáte na to, že vláda premiéra Petra Nečase se vloni odmítla připojit k tzv. fiskálnímu paktu a přidala se k Velké Británii, která dokument rovněž odmítla?

I přesto, že má moje strana z věcného hlediska s fiskálním kompaktem problém, a to z toho důvodu, že podmínka o strukturálních deficitech do půl procenta je příliš omezující, jsme připraveni jej, v případě, že to dříve neudělá současná vláda, podepsat.

Z jakého důvodu?

Tuto smlouvu chápeme jako vstupenku k další integraci. Pro naši zemi je zoufale nevýhodné být v jakési dvoučlenné množině troublemakerů společně s Velkou Británií.

Podpis kompaktu je tedy jednoznačně v zájmu České republiky, a to nehledě na to, že v zásadě nemá moc velký dopad, dokud se nestaneme členy eurozóny a že můžeme mít později problém s plněním některých bodů smlouvy, pokud budou rigorózně vyžadovány. Vliv bude mít pouze na koordinaci hospodářských politik, která se ale zřejmě začne uplatňovat ještě dříve.

Za problematické tak spíše považuji, že se jedná o mezistátní dohodu, která tak již od samého začátku obchází primární právo EU. To do budoucna přinese celou řadů problémů, a to i přesto, že se objevují argumenty, že stejným způsobem kdysi vznikl Schengen. To se ale dá lehce vyvrátit faktem, že Schengen se zabýval oblastí, kterou do té doby primární právo neřešilo.

V neposlední řadě je nebezpečné, že země budou rozděleny do několika kategorií, v první fázi již na ty, co kompakt podepsaly, a na ty, co to prozatím odmítají. Dalšími kategoriemi jsou země s eurem a bez a ty, co smlouvu ratifikovaly, a ty, co nikoliv. To povede k právní nepřehlednosti a chaosu.

Otázkou tedy je, co udělají země, které se budou nacházet v jádru evropské integrace, zejména členové eurozóny. Musí urychleně řešit vznik bankovní unie, předlužení a nedostatečnou výkonnost ekonomik. Problém tu stále je a nic se s ním bohužel nedělá. V každém případě se bude muset hledat jiný formát.

Nešlo by v případě řešení bankovní unie a podobných možností sáhnout například k posílené spolupráci?

Vytvoření bankovní unie by představovalo významný posun směrem ke Spojeným státům evropským, které předznamenal již vznik eurozóny. I přesto, že je bankovní dohled důležitý, za důležitější považuji, aby Evropská centrální banka (ECB) sloužila jako věřitel poslední instance (lender of last resort). V případě bankrotující španělské banky by se nemusel zadlužovat stát a potom osekávat sociální výdaje, ale řešila by to ECB přímo se španělskou bankou. Stejně jako se tomu děje v případě USA.

Přestože jsou USA jako země daleko integrovanější než Evropa, tak bankovní sektor je hodně rozdělený podle jednotlivých států americké unie a je tu pouze několik velkých bank, které působí v celých Spojených státech. Nicméně výhodou USA je, že americká centrální banka Fed může bez omezení působit jako věřitel poslední instance po celých USA.

V eurozóně je to daleko složitější. Teď tam řeší, zda se funkce věřitele poslední instance má aplikovat pouze na nové problémy finančního sektoru, nebo i na problémy staré. Potíž totiž spočívá v tom, že pokud se to zavede s platností od nynějška, tak to nelze použít na banky, které jsou před bankrotem. A celé opatření eurozóně příliš nepomůže. A pokud dnes ECB začne půjčovat přímo bankám v problémech, tak samozřejmě jde také o velký morální hazard, kde nepochybně hrozí další spory, protože některé země v minulosti přijímaly pomoc pro svůj bankovní sektor za poměrně ponižujících podmínek, a v případě Španělska by to bylo najednou úplně jinak.

Představme si, že by se ECB skutečně dostala do pozice věřitele poslední instance. Nedocházelo by stejně jako dnes k tomu, že při současné míře koordinace rozpočtových politik by monetární noha byla silnější než fiskální?

Ano, tenhle problém je nekonečný. Pokud tu je ECB, samovolně vám vznikne požadavek na koordinaci měnové a fiskální politiky. Pokud ale toho partnera, tzn. neexistující federální ministerstvo financí eurozóny supluje Ecofin (Rada ministrů financí; pozn. red.), který se schází jednou měsíčně, tak to není úplně ono. Ano, poptávka je evidentní, a o tom to přece je. Reálný život fungování v měnové unii vytváří poptávku po orgánech neexistujících Spojených států evropských. Teď jde pouze o to, jak to uděláte.

Máte na to nějaký recept?

Žádný jednoduchý recept není, protože kdyby existoval, tak už by byl zaveden.

Takže předpokládáte, že nás čeká dlouhé období, v němž bude probíhat stále těsnější koordinace, která povede k hlubší integraci?

Ne. Spojené státy evropské potřebujeme a to v reálném čase. Pokud to potrvá padesát let, tak by to byl problém. Nemyslím si, že Evropa má tolik času, ona potřebuje konat hned. Přesně o tomto jedná neformální skupina jedenácti aktivních zemí, které přemýšlejí, jak celou integraci prohloubit. Je velká škoda, že v ní nejsme také. Česká vláda nebyla a za Nečase ani bude pozvána k jednání.

Jak vnímáte postoj vlády k bankovní unii? Jsou zdrženlivost a obavy z vysávání českých bank jejich matkami oprávněné?

Upřímně, tady se nejedná o žádný postoj české vlády. Česká vláda přebírá názor České národní banky.

V každém případě je tu velký rozdíl oproti fiskálnímu paktu. Vláda to a priori neodmítla, snaží se vyjednávat a tomu Evropa rozumí. Podle mě to takový problém není.

Vládní koaliční strana TOP 09 se nedávno nechala slyšet, že podpisem fiskálního kompaktu podmíní podpis koaliční smlouvy. Opomiňme, že následně své výroky její představitelé mírnili, ale zeptám se Vás: překvapilo Vás to?

Nepřekvapilo. Z věcného hlediska to vítám, protože je zapotřebí to podepsat z důvodů, o kterých jsem již mluvil. A to i přesto, že někteří naši senátoři s tím mají vážný problém. Premiéra Nečase ale tímto krokem stejně pravděpodobně nedonutí.

Za druhé se mi ale zdá, že to představitelé TOP 09 nemyslí vážně. Jedná se jen o bič na koaličního partnera a minimálně také o koketování s předčasnými volbami. Předseda strany Kalousek by totiž hrozně rád využil „Karlománii“, která tu vznikla kolem prezidentských voleb. Zřejmě totiž podlehl iluzi, že dva miliony hlasů pro Karla Schwarzenberg se rovnají dvěma milionům hlasů pro TOP 09 a právě tyto hlasy by mohly vygumovat zatím tu větší pravicovou stranu z povrchu zemského.

Myslíte si, že evropská témata jsou právě tím pravým ořechovým? Neplatí přece, že evropská problematika voliče tolik netáhne? Nechce se mi věřit, že by všech těch 45 % voličů, kteří v prezidentské volbě hlasovali pro Karla Schwarzenberga, byli nějak obzvlášť silně nakloněni evropské integraci.

Souvisí to i s tím, že ten, kdo je zodpovědný za svolání předčasných voleb, je následně voliči i vytrestán. Proto to považuji za házení granátů do řad koalice a snahu vyprovokovat ODS, aby to byla právě ona, jejíž chování povede k rozpuštění Poslanecké sněmovny a vyhlášení předčasných voleb. V předvolební kampani se totiž navíc klidně může udělat obrat a otevřít témata, která se nemusí věnovat evropské integraci. Hlavní v každém případě bude odpoutat pozornost voličů od výkonů této vlády. Což se mimochodem v prezidentské kampani Karla Schwarzenberga podařilo. Současný ministr zahraničí byl prezentován jako nový začátek a zcela se zapomnělo na to, že sedí v nepopulární vládě, která se těší nízké podpoře voličů (8-12%).

V případě, že by se po příštích parlamentních volbách dostala ČSSD do pozice, kdy bude její předseda pověřen sestavením vlády, jak by se změnil postoj země k řešení krize v eurozóně? Budete vystupovat aktivněji?

Odpovím vám jednoduše: vláda vedená ČSSD by jako jeden z prvních kroků podepsala fiskální pakt. Přes všechny pochybnosti a výhrady. Obecně pak není zásadního důvodu, proč se chovat jinak než středopravá polská vláda. Ta deklaruje vůli vstoupit do eurozóny, ale zároveň říká, že to není na pořadu dne. Přesně to bychom chtěli udělat my. Zájmy Polska a Česka jsou vůči EU v tomto ohledu velmi podobné, a měli bychom se proto k EU stavět pokud možno koordinovaně.

Říkám to i s vědomím, že si uvědomujeme všechny problémy, kterým současná eurozóna čelí. V žádném případě nechceme být eurohujery a přijímat za každou cenu vše, co sem chodí z Bruselu. To nikam nevede a je nutné změnit přístup.

Samozřejmě hrozí, že i přes veškerou snahu nebude eurozóna ve výsledku fungovat a dojde k jejímu zúžení. S oblibou říkám tento vtip: eurozóna vlastně nikdy nezanikne, protože v nejhorším scénáři zůstane dvojčlenná: bude v ní nadále Německo a Lucembursko.

V našem zájmu ale je, aby se eurozóna udržela, protože kdyby došlo k její redukci, otřáslo by to jednotným trhem a třeba i Schengenem. To by pro nás nebylo dobré. Na druhou stranu ale neplatí, že pokud padne eurozóna, tak se automaticky rozpadne i EU. To je nesmysl, ale na druhou stranu si musíme přiznat, že případný rozpad eurozóny by otřásl EU v základech a vyrovnat se s takovým šokem by rozhodně nebylo jednoduché. Avšak i kdyby se toto přihodilo, svět by neskončil a bylo by potřeba udržet maximum – především jednotný trh.

Zmiňoval jste aktivní Polsko, které dokonce samo přicházelo s návrhy na řešení krize v eurozóně. Měla by se tak chovat i Česká republika? Dosavadní vlády prosazovaly spíše reaktivní přístup a neartikulovaly vlastní zájmy.

Jak jsem uvedl, naše zájmy s Polskem jsou podobné a je třeba je koordinovat. Je tu ale jeden podstatný rozdíl. Při jeho vysvětlení si pomůžu bonmotem. Historickým problémem Polska vždycky bylo, že Polsko je příliš malou zemí na to, aby se stalo velmocí, a příliš velké na to, aby mohlo být malou zemí. To do určité míry platí i dnes, avšak Poláci dosáhli jednoho velkého úspěchu: našli se v EU a svým významem dnes patří mezi šest klíčových států, tedy Velkou Británii, Itálii, Německo, Francii a Španělsko. Nám se něco podobného, i kdybychom se snažili sebevíc, zřejmě nepovede.

Pokud se po příštích parlamentních volbách dostane ČSSD do vlády, jakou byste očekával spolupráci s novým prezidentem na řešení ekonomických záležitostí v EU? Narážím teď trochu na to, že o Miloši Zemanovi se ví, že je odpůrcem pomoci zadluženému Řecku a že tento způsob řešení považuje za minimálně nešťastný. Říká také, že jihoevropské země by se z problémů měly dostat samy, a to i za cenu, že budou muset odejít z eurozóny.

Osobně doufám, že v tomto najdeme s panem prezidentem společnou řeč. Nejspíš také budeme muset, protože jedno je jisté: ať už ústava říká cokoliv, nejspíše nám tu vznikne poloprezidentský režim. Tedy něco podobného, co známe z Polska. Tam je to sice ústavně ošetřeno, ale prezident tu má zásadní vliv na věci, jako je armáda anebo zahraniční politika.

Považujete EU za zahraničí? Ptám se proto, že se tu už několik let řeší spor, zda by se evropským záležitostem měla věnovat přímo vláda, nebo ministr zahraničí.

To je samozřejmě legitimní problém. Navrhoval bych proto, aby se jedna část ministerstva zahraničí věnovala „skutečnému zahraničí“, a druhá část EU.

Dobře, vraťme se ale k novému prezidentovi a evropské politice. Jak bude podle Vás Zemanova politika vůči EU fungovat? Můžeme očekávat nějakou koordinaci s vládou, nebo naopak své pravomoci v této oblasti posílí? Napadají mě například summity Evropské rady, bude na ně jezdit?

Je to o dohodě, ale on na nějaký určitě pojede. Na rozdíl od prezidenta Klause nebude důvod, aby tam nejezdil. Postoj prezidenta Zemana vůči EU nebude možná úplně jednoduchý, ale zcela jistě bude hájit české zájmy v EU. Což by měl jako prezident rozhodně dělat.

Myslíte si, že se s novým prezidentem vztah České republiky a Bruselu, který je poměrně komplikovaný, uklidní?

Určitě ano. Na druhou stranu je ale fér říct, že by se uklidnil i tehdy, pokud by byl prezidentem zvolen Karel Schwarzenberg. Chtěl bych ale zdůraznit, že to byla Zemanova vláda, která odvedla velký kus práce, aby bylo Česko připraveno na vstup do EU, takže není jediný důvod se domnívat, že by se Miloš Zeman coby prezident choval jinak.

Máte stejný názor, pokud jde o vztahy s Německem? Nemáte pocit, že výroky, které z úst Miloše Zemana zazněly na adresu sudetských Němců, mohou naše vztahy s Berlínem poškodit? V některých německých novinách se dokonce objevila doporučení kancléřce Merkelové, aby nového českého prezidenta kvůli této nacionalistické vlně nepřijímala (k tomuto tématu čtětě také dnešní článek EurActivu k vlivu předvolebních výroků Miloše Zemana na česko-německé vztahy).

Není to ideální situace, na druhou stranu tyto komentáře byly akcentovány částí českého tisku, který se zhrozil, že jejich favorit nepostoupil z druhého kola. Česko-německé vztahy jsou vyřešeny česko-německo deklarací a já nemám důvod si myslet, že by na tom německá vláda chtěla něco měnit.

Položme si ale otázku, jak se dá tato deklarace rozbít? Tím, že ji zničíme sami, a to přes nějakou pátou kolonu, která to tu prosadí. Nakonec řekne, že to bylo naše rozhodnutí a že jsme nebyli do ničeho nuceni. V Německu najdeme nátlakové skupiny blízké sudetoněmeckému landsmanšaftu, kterým by se tento scénář také zcela nepochybně zamlouval. Upřímně řečeno, to je jeden z důvodů, proč je moje strana zastáncem evropské integrace. Jsme totiž přesvědčeni, že Německo v integrující se Evropě je daleko lepší variantou než rozsypaná Evropa, kde bychom teprve viděli, co znamená nátlak silného souseda na malé satelitní země.

V čem spatřujete tu pátou kolonu?

Možná slyším trávu růst, ale nedávno jsem se zúčastnil debat o církevních restitucích a o restituční tečce. Hlavní problém je proražení hranice. Znepokojují mě debaty z devadesátých let, kdy se k tomu česká pravice hlásila.

Zatímco jinde komunisté moc uchopili salámovou technikou, u nás máme jeden formální den, kdy proběhl puč, tj. 25. února 1948. Vůbec ale neslyším, především z TOP 09, že by se hlásili k hranici z 25. února. Na toto téma nenajdete žádné oficiální prohlášení, maximálně od nich zaslechnete ujištění, že se tak nestane. Já ale cítím, že by tuto hranici nejradši zrušili.

Největší riziko církevních restitucí je to, že budou vydané exekutivně i těm, kteří na to nemají nárok. Oni se toho ale domůžou u soudu a vznikne tak precedens. V České republice se nachází velké množství majetku šlechticů, kteří o něj přišli před rokem 1948, případně se jednalo o kolaboranty, kteří by to nyní také chtěli zpátky. Jde samozřejmě až na „posledním místě“ o Český Krumlov a Hlubokou a majetky za 40 miliard z rodiny Schwarzenbergů. Jsou tu i sudetští Němci, kteří by také měli zájem.

Podpora minimálně ze strany sudetských Němců by ale byla přece zpochybňována?

Počkejte, to vy jste se ptal, jak nám to poškodí vzájemné vztahy s Německem. Oni byli dost chytří a neukazovali se, protože moc dobře věděli, že jejich přímá podpora by byla pro Karla Schwarzenberga smrtícím polibkem. Je to ale samozřejmě jen můj pocit, ale nebýt jeho prohlášení, že by Edvarda Beneše i s celou jeho vládou poslal jako válečné zločince do Haagu, tak by pravděpodobně volby vyhrál.

Myslíte si, že tohle způsobilo desetiprocentní rozdíl v hlasech mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzebergem?

Ano, myslím, že to byla zásadní věc.

Vyšlo 18.2. 2013 na serveru EurActiv.cz

Nejnovější články