Kapitálový pilíř by měla vláda odložit

10.8.2011 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) nakupovat italské a španělské státní dluhopisy považuji za velmi dramatický krok, který má zastavit spekulativní útoky na Itálii a Španělsko.

Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) nakupovat italské a španělské státní dluhopisy považuji za velmi dramatický krok, který má zastavit spekulativní útoky na Itálii a Španělsko.

Je zřejmé, že si Evropská centrální banka není zcela jistá tím, co by vlastně měla dělat. Zároveň svým rozhodnutím porušila veškeré předchozí sliby a také princip neoliberálního konceptu smýšlení, který hlásá, že centrální banky nemají skupovat státní obligace, tedy provádět monetizaci státního dluhu.

Mé znepokojení nad jejím krokem pramení i z minulých světových zkušeností, kde na konci takových kroků byla minimálně pádivá inflace, která znehodnotila lidem úspory.

Již dnes zde máme jeden stát eurozóny, který má poměrně oprávněnou obavu ze znovuzavedení původní domácí měny, což by pro něj znamenalo důsledky, které si ani nechci představovat. Tím státem je Řecko.

Pokud by se nyní tyto obavy masově rozšířily i do dalších států jako Itálie a Španělsko, které jsou co do velikosti ekonomiky daleko významnější nežli Řecko, bude to pro eurozónu znamenat opravdu vážný problém. Pak už se může poměrně jednoduše stát, že ECB nakonec dojdou peníze a bude od členských států eurozóny žádat další navýšení svého kapitálu.

Jako problém zároveň vidím, že včerejší rozhodnutí Evropské centrální banky padlo bez jakéhokoliv rozhodnutí na půdě jakéhokoliv demokratického parlamentu. To je závažné především z toho důvodu, že demokraticky zvolené vlády začínají ztrácet kontrolu nad tím, co se zde děje. Strašidelné je to i v souvislosti s tím, že ačkoliv se nás kroky Evropské centrální banky zdánlivě nedotýkají, hraje se ve skutečnosti i o naši budoucnost.

Otázka, zda nás nyní čeká další fáze globální ekonomické krize, je zatím čistě spekulativní, i když začíná nabírat na reálných obrysech. Jsem ale přesvědčen, že bezprostřední nebezpečí, jako jiným státům v eurozóně, nám nyní nehrozí, neboť nejsme tak závislí na kapitálových trzích.

Docela jistě nám ale hrozí, že nebudeme mít kam vyvážet české produkty. A pokud bude mít problém český export, začne se nás situace týkat velmi výrazně. To však není nic, co bychom v současné době mohli ovlivnit. Bohužel. Co už ovlivnit lze, je, abychom byli na případné problémy co možná nejlépe připraveni. S tím souvisí například i konečná podoba připravované důchodové reformy.

V tuto chvíli bych doporučil české vládě v čele s premiérem Nečasem, aby buď úplně zrušila svůj plán na zavedení druhého (fondového) pilíře důchodového systému, nebo tento plán alespoň dočasně zmrazila. Není příliš prozřetelné zvyšovat závislost budoucích českých důchodců na kapitálových trzích, které procházejí významnou krizí důvěry.

Věřím, že pokud to s rozpočtovou odpovědností myslí vládní politici skutečně vážně, učiní tak. Raději, když se spolehneme sami na sebe, než abychom se spoléhali na kapitálové trhy, na které se zkrátka a dobře v současné situaci spoléhat nelze.

Jsem přesvědčen, že bezprostřední nebezpečí nám nyní nehrozí, neboť nejsme tak závislí na kapitálových trzích. Docela jistě nám ale hrozí, že nebudeme mít kam vyvážet české produkty. To však není nic, co bychom v současné době mohli ovlivnit.

Vyšlo v Hospodářských novinách 10. srpna 2011

Nejnovější články