Klíčové slovo: Investice

29.7.1998 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Při sestavování vládního prohlášení: nové vlády, bude nepochybně často frekventovaný pojem investice. Bez investic totiž nedojde k nastartování hospodářského růstu, který je prioritou hospodářského programu ČSSD...

Při sestavování vládního prohlášení: nové vlády, bude nepochybně často frekventovaný pojem investice. Bez investic totiž nedojde k nastartování hospodářského růstu, který je prioritou hospodářského programu ČSSD. Klíčovou otázkou je ovšem, kde na ně vzít, když mnohé české podniky jsou zdecimované, veřejné rozpočty v deficitu a objem investic je malý.

Vládni politika by za této situace měla podporovat investice a investory, nikoliv ovšem všechny. Slovo investor je u nás používáno ve velmi širokém slova smyslu. Je jím přímý investor, který investuje do výstavby nové továrny, je jím portfoliový investor který koupí menšinový podíl v akciové společnosti či státní obligace, a je jím také finanční spekulant, který uloží svůj kapitál do české měny na tři týdny, pak zinkasuje úrok a jde zase dál. Podporovat poslední investory je samozřejmě nesmyslné, spíše,bude třeba přemýšlet o tom, jak je omezit. Tito "investoři" vydělávají totiž na rozdílu mezi úrokovou Sazbou u nás a na Západě. Uloží krátkodobě v ČR peníze na relativně vysoký úrok, poberou výnosy v korunách, přemění je na tvrdé měny a odejdou z ekonomiky. Jejich hlavním rizikem je devalvace měny, která takovou transakci udělá nevýhodnou. Devalvace ovšem nenastane, pokud centrální , banka bojuje s inflací tím, že nastavuje vysoké úrokové míry. Cenou za takovou politiku je chřadnoucí reálná ekonomika a reálné zdroje plynoucí do zahraničí. Takové investice jsou tedy nežádoucí. O něco lepí je situace s portfoliovými investory. To jsou ti, kteří jsou ochotni být minoritními vlastníky. Mají menšinový podíl na firmě, firmu však neřídí, pouze sledují její hospodaření. Takoví investoři jsou již pro ekonomiku daleko vítanější, neboť přinášejí kapitál a určité usměrňování dominantního vlastníka, většinou skrze dozorčí radu. Náš problém je ovšem v tom, že tito investoři již v ČR byli a poté odešli, když zjistili, že vláda nedělá nic, když jsou okrádáni. Zpět .je může přilákat pouze správné fungování kapitálového trhu, tedy efektivní fungování komise pro cenné papíry a vůbec celého právního systému, který' by měl chránit minoritní akcionáře. Toto je ovšem střednědobý úkol, neboť jednou ztracená důvěra se obnovuje těžko.

Nejvíce žádoucí jsou ovsem přímé a modernizační investice. Tedy investoři, kteří bud postaví něco nového, či investují do modernizace nynějších podniků. Tyto investice naše ekonomika nejvíce, potřebuje. Tošovského vláda připravila balík pobídek pro investory do moderních technologií v České republice (domácí i zahraniční), zvedla objem minimální investice, která má na podporu nárok za 10 miliónů amerických dolarů na 25 miliónů. Bylo by účelné, aby nová vláda šla ještě dále. Hranici, by se mohla ještě více snížit. Pro srovnání: Maďarsko poskytuje investiční pobídky již pro investice přesahující 3 milióny ECU (3,3 mil. USD).

Pozitivní přístup k rozvojovým (modernizačním) investicím by měla nová vláda dát najevo zájmem o agentury typu: Czechinvest či Agentura na podporu podnikání a několik dalších. Jejich počet je již takový, že vyžaduje koordinaci, kterou by mohlo provádět České sdružení pro rozvoj, zaštítěné předsedou vlády či místopředsedou pro hospodářství. Klíčovým slovem nové hospodářské, politiky bude tedy investice a s dovětkem modernizační a přímá. Je rovněž důležité, aby byla provedena efektivně, což je nejlépe možné, je-li soukromá a investor riskuje z významné části vlastní zdroje. I to je vedle nedostatku zdrojů ve veřejných, rozpočtech důvodem pro to, aby nebylo příliš spoléháno jen na tradiční zdroje a byly hledány nové cesty. Jednou z nich by mohlo být financování výstavby dálnic či jiných velkých staveb soukromými investory s tím, že náklady budou uhrazeny výběrem mýtného. Jsem si vědom, že tato myšlenka má mnoho odpůrců, domnívám se však, že je to jediná cesta k tomu, abychom měli dálniční síť v historicky krátké době. Z rozpočtových peněz by to trvalo celé generace. Navíc dálnice s výběrem mýta jsou společensky nejspravedlivější. Náklady na jejich výstavbu platí plně uživatelé, a nikoliv i lidé, kteří žádné auto nemají.

S přímými modernizačními investicemi,bude možné nastartovat ekonomický růst.

Nejnovější články