Nalejme si čistého vína aneb O hospodářské politice ČR v 21. století

14.4.2004 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Během politických i odborných diskusí se často objevuje požadavek na hospodářskou politiku české vlády. Ponechme teď stranou fakt, že stávající vládní koalice je tak nesourodá, že se jen obtížně může na nějaké hospodářské politice shodnout...

Během politických i odborných diskusí se často objevuje požadavek na hospodářskou politiku české vlády. Ponechme teď stranou fakt, že stávající vládní koalice je tak nesourodá, že se jen obtížně může na nějaké hospodářské politice shodnout. Vážnějším problémem jsou nerealistická očekávání. Zejména v souvislosti se stále vyšší nezaměstnaností je často slyšet návrhy, že je možné se vrátit ke schématům „Nového údělu“, které použili v USA v dobách Velké krize. Bohužel tak jednoduché to není. Velké stavební práce typu dálnic a přehrad dnes nevyžadují příliš mnoho pracovní síly vhledem k tomu, že mechanizace je daleko více, než ve třicátých letech. Další otázkou v českých podmínkách by bylo, kolik těchto nových pracovních míst by bylo obsazeno českými občany. Pesimisté říkají, že ne více jak půlka. Na druhé straně negativní dopady ve fiskální oblasti by dopadly na všechny české daňové poplatníky.

Proč nelze…
Co je tedy příčinou faktu, že tradiční hospodářské politiky nelze jednoduše použít? Odpověď lze shrnout do jediného slova: globalizace. Tento pojem je zároveň obtížně uchopitelný a definovatelný a někteří dokonce tvrdí, že neexistuje. Opak je ovšem pravdou.

Nerovnoměrnost vývoje

Globlizace existuje a znamená stále větší propojení světa výměnou informací, trhem kapitálu, trhem zboží a také trhem práce. Obrovským problémem je velká nerovnoměrnost tohoto vývoje. Výměna informací a trh spekulativního kapitálu funguje téměř rychlostí světla. Trh reálného kapitálu a je již daleko pomalejší a trh práce je velmi rigidní a pomalý. Je to dáno celou řadou důvodů: člověk není totiž jen pracovní silou, ale též bytostí kulturní, která je zvyklá na život ve svém kulturním prostředí a jazykovém prostředí. Není jednoduché se stěhovat za prací do cizojazyčného prostředí. Jazykem globalizace je angličtina. Pouze menší část světové pracovní síly mluví anglicky.

Kapitál se rychle přesunuje

Výsledkem globalizace je značná regionální nerovnoměrnost a nestabilita hospodářského vývoje v čase. Kapitál se rychle přesunuje do míst s nevyšším ziskem a pracovní síla ho následuje velmi pomalu, případně vůbec ne. Vznikají celé oblasti s minimem hospodářské aktivity a některá centra s velkým bohatstvím a pracovními příležitostmi. Navíc se zvýšila nestabilita v čase. Období vysokého hospodářského růstu mohou být vystřídána obdobími hospodářského poklesu. V roce 1998 se tom mohli přesvědčit občané mnoha zemí jihovýchodní Asie.

Daňové optimalizace a úniky

Součástí globalizace jsou i daleko větší možnosti daňové optimalizace případně daňových úniků. Bohatí lidé a firmy mají stále lepší možnosti zdaňovat v daňových rájích na teplých ostrovech. Klesá solidarita s mateřskou zemí s méně úspěšnými spoluobčany. Státy sociálních služeb (welfare state) se dostávají do stále větších problémů protože národní státy mají stále větší problémy s výběrem daní a na druhé straně je stále více pracujících postiženo ztrátou pracovního místa.

Globalizace je celosvětová

Evropa se snaží tuto výzvu zvládnout integrací do Evropské unie. Dosud se snažilo 15 zemí a od 1. května 2004 již bude mít EU členů 25. Jaké to má dopady na Českou republiku a její hospodářskou politiku? Poměrně významné! Mnohé tradiční hospodářské politiky nebudou brzy k dispozici vůbec a další ve velmi omezené formě.

Celníci odejdou

Již prvního května 2004 skončí definitivně celní politika českého státu. Celníci odejdou z vnějších českých hranic, zmizí kolony kamiónů, 2000 pracovníků u Celní správy a kolem 3000 u soukromých špeditérských firem bude bez práce. Výše tarifů na vnější hranici EU bude již plně v rukách Bruselu. Možnosti české vlády dělat cokoliv v celní politice budou po vstupu do EU minimální.

Euro od roku 2010, ale…

Obdobná situace existuje v měnové politice. Se zavedením Eura se sice počítá až kolem roku 2010, ale již po vstupu je ČR povinna začít konat kroky směrem ke splnění tzv. maastrichtských kritérií. Jde především o povinnost snížit deficit veřejných rozpočtů pod 3% HDP a držet kurs koruny dva roky před vstupem do EMU v systému ERM II.
Celý proces pak povede k faktickému zániku České národní banky jako instituce, která dělá měnovou politiku. ČNB by se v optimálním případě měla transformovat na samostatný Bankovní dohled, Státní pokladnu a Výzkumný ústav měnový.

Snížit velikost deficitů

Závazek plnit maastrichtská kriteria již dnes výrazným způsobem ovlivňuje fiskální politiku. Natvrdo je tu závazek snížit velikost deficitů. Dále EU požaduje na svých členek jistou harmonizaci minimální sazby v oblasti spotřebních a ekologických daní, DPH. Omezení jsou i v oblasti přímých daní. EU sice nemá žádné požadavky, ale na jejich snižování tlačí daňová konkurence způsobená globalizací. Jestliže Maďarsko má daň z příjmu právnických osob 18%, Slovensko 19%, Rakousko zvažuje pohyb podobným směrem nemůže mít ČR daně úplně jiné.

V oblasti fiskální politiky je nepochybně prostor pro kroky vlády. Dá se diskutovat podíl přímých versus nepřímých daní, dá se diskutovat a měnit struktura výdajů. Vláda se snaží a měla by více, o snížení mandatorních výdajů, aby mohla dělat aktivní kroky hospodářské politiky. Nicméně i v oblasti fiskální politiky je poměrně omezený prostor pro manévrování vzhledem k závazkům k EU a tlaku globalizce.

Pět klíčových oblastí

Z výše uvedeného může vyplynout závěr, že vláda vlastně nemůže v hospodářské politice skoro nic dělat. Ani to ovšem není správný závěr. Výše uvedené pouze znamená minimální možnosti v tradičních hospodářských politikách. Do budoucna bude nutné chápat hospodářskou politiku daleko širším způsobem a přesunout důrazy. Pro dobrý hospodářských výkon země jsou klíčové a vládou ovlivnitelné především následující oblasti:

  • Předvídatelné právní prostředí se soudy pracujícími v reálném čase. K řešení je mnoho otázek o rejstříkových soudů, přes procesní pravidla soudu až po konkurs a vyrovnání.
  • Příprava pracovní síly pro trh práce ve školském systému i mimo něj.
  • Věda a výzkum s důrazem na výzkum aplikovaný a jeho absorpci do ekonomiky.
  • Zdravotní systém, který uzdravuje lidi a je dlouhodobě udržitelný i finančně.
  • Penzijní systém, který nebude v deficitu a vyřeší či alespoň zmírní problémy stárnutí populace.

Tento posun v možnostech a prioritách zatím není příliš reflektován ve strukturách vlády a státních úřadů zatím není přiliž zažit fakt, že do budoucna budou mít větší vliv na růst HDP ministři spravedlnosti a školství, než ministři ekonomičtí. Nemluvě již o faktu, že pro fiskální stabilitu země budou muset udělat mnohé i ministr práce a sociální věcí či zdravotnictví. Závěrem je třeba říci, že Česká republika hospodářskou politiku potřebuje. Tato politika však bude dosti jiná než jsme byli zvyklí ve vzdálené či méně vzdálené minulosti a jejími aktéry bude poněkud jiná množina institucí než v minulosti.

Nejnovější články