Nebojme se střetu s EU

30.1.2004 | Rozhovory | Autor: Jiří Vavroň

Co říkáte tomu, že se příprava návrhu nového zákona o konkursu a vyrovnání táhne již zhruba tři roky a zatím se nepohnula příliš kupředu? Je to určitý rest bývalého ministra spravedlnosti Pavla Rychetského, současného předsedy Ústavního soudu, že...

Na řadového občana se teď řítí jedna Jobova zvěst za druhou. Po zdražení alkoholu, cigaret, snížení nemocenské a státní podpory spoření, vzroste nájemné a čeká nás zvýšení cen u některého spotřebního zboží. Proč tak najednou tolik negativních sdělení?

Že bude třeba provést tyto nepopulární kroky se vědělo samozřejmě dříve. Tahle koncentrace do krátkého časového období znamená, že sklízíme plody některých minulých neúspěchů. Sbližování sazeb daně z přidané hodnoty, o kterém se právě v současné době jedná, bylo například navrženo již v tzv. povodňovém daňovém balíčku. Díky KSČM, ODS a Haně Marvanové byly tyto daňové změny odmítnuty. Problémy prostě řešíme na poslední chvíli. Svoji roli sehrálo někdy i trochu naivní očekávání, že se Evropská unie pozitivně postaví k žádosti francouzských hoteliérů a restauratérů, aby na jejich služby bylo možné uplatnit sníženou sazbu DPH. To se nestalo, my nemáme vyjednanou výjimku, tudíž sazby porostou.

I když Unie například tento návrh odmítla, je přece možné o něco bojovat, žádat o změny. Vždyť i neschválená francouzská žádost potvrzuje, že v EU není nic dané věčně.

Osobně si myslím, že je třeba například dětské pleny, které by u nás právě v souvislosti se změnami sazeb DPH výrazně zdražily, ponechat ve snížené daňové sazbě i za cenu, že půjdeme do střetu s Evropskou unií. Výklad, se kterým přišly některé spotřebitelské organizace, že se jedná o hygienickou potřebu, tedy o zboží, které je možné ponechat ve snížené sazbě, naznačila cestu.Možná že to v EU neustojíme, ale myslím si, že to stojí alespoň za pokus, aby vláda, která má jako cíl zvýšit porodnost, toto úsilí nezahájila tím, že zdraží dětské pleny. To mi připadá absurdní.

Nebylo možné daňové změny rozložit v delším čase?

Samozřejmě že šlo všechny kroky více rozfázovat, ale již jsem se zmínil o osudu povodňového balíčku. Problémy se prostě odsouvaly, až odsunout nejdou. To je konkrétní příklad těchto dní, kdy do vstupu do Unie, kdy je skutečně třeba určité změny v sazbách provést, zbývají tři měsíce.

Obdobná opatření, jakkoli je nazveme harmonizační, nepřinesou moc popularity ČSSD. Nesmetou tyto nepopulární kroky u voličů všechny politiky, kteří reformy provádějí? Nepovede to k dokonce k tomu, že reformu bude nakonec dělat místo vládní koalice ODS?

Reformu to nezastaví, protože reformu si nikdo nevymýšlí, to je prostě objektivní tlak reality, toho, že vstupujeme do většího celku. Evropská unie není federální stát, ale především jednotný trh, což znamená podobné sazby daní, především těch nepřímých. To je jeden z hlavních důvodů, proč všechny změny děláme. Opakuji, mohli jsme to dělat dříve, ale to se prostě nepovedlo. Problém ale skutečně může nastat v tom, kdo nakonec bude reformu v praxi realizovat.

Co vlastně ze vstupu do EU budou mít normální lidé, žijící z platu?

Především zatím se lidem spíše předkládají všechny možné nevýhody a negativní dopady pro jejich kapsy. O výhodách se prakticky nemluví. Do Evropy bude možné jezdit na občanku, zaměstnání bude možné hledat kdekoli v Evropě. A to říkám i u vědomí toho, že ještě v některých zemích platí sedmiletý odklad možnosti naše občany zaměstnat. Ale jinde to bude prostě možné ihned, někde už za dva roky. Zvýší se podnikatelské možnosti, velké příležitosti se otevírají zejména pro mladší lidi se vzděláním, znalé jazyků.

Chcete tím říci, že pro lidi po čtyřicítce to už nebude mít vlastně smysl?

Ti ale mimochodem pomalu tvoří většinu populace. Řada starších lidí neumí jazyk, z určitých ideologických důvodů zapomněli i ruštinu ze školy. Přizpůsobení se novým podmínkám pro ně může být objektivně obtížnější. Ale změny a to k lepšímu se budou vztahovat i na ně.

Zatím je to skutečně ale jen o zdražování….

Jenže stačí zajet do zemí, které se nestanou členy Unie, nebo jejichž přijetí je vzdálené, které se nemusely na vstup do EU prakticky připravovat. Některé země v oblastech bývalého Sovětského svazu či na Balkáně jsou spíše obrazem nestability, nedá se tam hovořit o prosperitě, směřuje tam méně investic, zato ale je tam vysoká nezaměstnanost, velké ekonomické i jiné problémy. Dochází tam ke znehodnocování měny se všemi dopady na obyvatele. To jsou věci, které je třeba brát v potaz, protože určují dlouhodobě kvalitu života právě obyčejných lidí. Je přece lepší být připojen jako rovnoprávný člen k prosperující, stabilní oblasti, něž se samostatně pohybovat v prostoru kde se nevede a kde hlavním rysem je nestabilita - politická, ekonomická,společenská. Málo lidí si uvědomuje a málo se jim to i říká, že se svět diferencuje.

Vláda občanovi tvrdí, že zdražení na jedné straně se vykompenzuje nějakými slevami či snížením na straně druhé. Proto je logický dotaz, jaké má pak zdražení smysl, když se jeho dopad bude jinde kompenzovat.

Smysl to má, protože daně podle toho zda zdaňují zisk, kapitál, práci, nebo zda se jedná o ekologické daně mají přímý vliv na ekonomickou výkonnost, na rovnost ve společnosti. Co je dnes mimořádně nutné, je snížit zdanění práce, aby se zvýšila zaměstnanost. Deset procent obyvatel bez práce není dlouhodobě pro sociální demokracii přijatelné. Proto se musí zdanit spotřeba, aby na druhé straně bylo levnější zaměstnávání lidí.

Nejnovější články