Nejhorší výsledky mají kupónově zprivatizované průmyslové podniky.

15.2.1999 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Privatizace různými experimentálními metodami (kupóny) a důraz na její rychlost byly vydávány po dlouhou dobu za obrovský úspěch české transformace a jejích protagonistů. Tvrdilo se, že každý soukromý vlastník je lepší než stát jako vlastník...

Privatizace různými experimentálními metodami (kupóny) a důraz na její rychlost byly vydávány po dlouhou dobu za obrovský úspěch české transformace a jejích protagonistů. Tvrdilo se, že každý soukromý vlastník je lepší než stát jako vlastník. V praxi se na jednotlivých případech prokázalo, že tomu tak není.

Dosud ale existuje málo kompletnějších studií, které by ukázaly celkový výsledek privatizace podle jednotlivých metod. V rámci přípravy Zprávy o stavu české společnosti byla zpracována studie o výsledcích privatizace podle privatizačních metod ve zpracovatelském průmyslu a podnicích nad sto zaměstnanců.

Tyto podniky byly rozděleny do kategorií:státní zprivatizované v kupónové privatizaci, standardně, tedy na úvěr, a jiné. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Fondem národního majetku ze sledovaného souboru 1638 podniků zpracovatelského průmyslu nad 100 zaměstnanců jednoznačně identifikovalo 637 (1. pololetí roku 1998) podniků podle způsobu privatizace v jejich výchozím stavu.

Ze zbývajících podniků jich 141 vybralo jako veřejné podniky ve smyslu klasifikace národních účtů (SNA), které jsou dále označovány jako státní, neboť to lépe vyjadřuje, že v nich dominuje stát jako vlastník. U zbývajících podniků nebylo možno jednoznačně identifikovat metodu privatizace.

Z porovnání uvedeném v tabulce a grafu vyplývá, že podniky privatizované převážně kupónovou metodou(téměř čtvrtina tržeb sledovaného souboru) jsou bezprecedentně nejhorší, a to i ve srovnání s podniky s převažujícím státním vlastnictvím (v rentabilitě, v závislosti na bankovních úvěrech-jen s výjimkou závazků po lhůtě splatnosti).

Na druhé straně podniky s převažující zahraniční kontrolou (šestina tržeb sledovaného souboru) jsou bezkonkurenčně nejlepší (v rentabilitě, v produktivitě, v platební morálce). K tomu přispělo i to, že si zahraniční vlastníci patrně dovedli vybrat podniky, které jim před tím byly dobré a které jsou nejvíce vybaveny vlastním jměním a nejméně závislé na bankovních úvěrech.

Pro výkonnost ekonomiky je velmi důležité, kolik přidané hodnoty se vyrobí na pracovníka. Po šesti letech rychlé a ještě rychlejší privatizace je výsledek více než smutný: Státní sektor má stále vyšší produktivitu než podniky privatizované, vyjma těch, které zprivatizoval zahraniční kapitál. Daleko nejhorších výsledků stále dosahují podniky zprivatizované kupónově.

Podíváme-li se na návratnost vlastního kapitálu z druhé strany, je možné ji nahlížet takto: Vlastník, který vloží peníze do podniku, se ptá, za jak dlouho se mu vrátí. V podnicích, kde je rentabilita vlastního kapitálu záporná, dochází dokonce k dekapitalizaci, tedy k projídání vlastního kapitálu, v našem případě především u kupónové privatizace. V případě ostatních metod je návratnost velmi dlouhá, při čemž ideálně by měla být jednociferná.

Vzhledem k tomu, že se při studii objevila řada metodologických problémů, zejména však ten, že v jednotlivých kategoriích firem nejsou zastoupeny stejné obory (například v podnicích dosud státních dominuje těžká chemie a hutnictví), závěry budou relativně slabé:

  1. Privatizace ve zpracovatelském průmyslu se jednoznačně povedla jen v přítomnosti zahraničních investorů.
  2. Privatizované podniky na kupóny či standardně nemají lepší výkonnost než podniky státní, a dokonce se zdá, že ji mají horší.

Privatizace prostřednictvím kupónové metody a na úvěr nepřinesla očekávané plody. Hospodářsko-politické ponaučení je celkem jednoznačné: podporovat příliv zahraničního kapitálu a řešit problémy neúspěšné privatizace.

Výsledky studie podporují hypotézu o masivním tunelování podniků zpracovatelského průmyslu.

Hospodářsko-politické ponaučení je celkem jednoznačné: podporovat příliv zahraničního kapitálu a řešit problémy neúspěšné privatizace.

Nejnovější články