Nomura při jednáních vydírala vládu i ČNB

25.6.2000 | Rozhovory | Autor: Olga Skalková, Petra Vodstrčilová

Čtvrtý den po prodeji IPB vlně kuponové privatizace...


Náměstek ministra financí Jan Mládek vysvětluje pozadí krize IPB a důvody přijatého řešení.

Čtvrtý den po prodeji IPB Československé obchodní bance poskytl předseda ODS Václav Klaus tisku tvrdé prohlášení napadající roli Ministerstva financí a centrální banky při řešení krize v této třetí největší bance v zemi. Klaus požaduje zrušit prodej IPB. Vzápětí po zveřejnění této informace poskytl jeden z hlavních vyjednávačů v této kauze, náměstek ministra financí Jan Mládek, Hospodářským novinám vysvětlení.

Předseda ODS Václav Klaus požaduje zrušení prodeje IPB. Co tomu říkáte?

Pan profesor (předseda sněmovny a ODS Václav Klaus, pozn. red.) buď neví, co povídá, nebo chce zdaňovat poplatníky o dalších 100 miliard korun. Existuje precedens provádění nucení správy na Agrobanku. Kdyby to bylo v IPB podobně, stála by nucená správa nejméně 200 miliard korun. Teď máme naději, že to bude daleko menší suma.

Proč bylo prodlužování nucené správy v IPB to největší riziko?

Protože to, že ta banka vyrobila ztrátu minimálně 50 miliard, není náhoda a je to hluboce zakotveno v jejím fungováním. To znamená, že bylo třeba vyměnit nejen několik lidí ve vedení, ale několik desítek vrcholných manažerů. V případě, že by nastalo doporučení Václava Klause (vést nucenou správu jako Agrobance, pozn. red.), tak tam ti lidé zůstanou, bude tam nucený správce s několika lidmi, který nebude schopen dosáhnout na větší část fungování oné banky. Dosazeným úředníkům – „udržovatelům“- ta banka pomalu eroduje. V případě ČSOB je to investor, který pracuje na integraci oné banky a její přeskupení do svých struktur a svých podnikatelských záměrů. Nic se neodkládá a pracuje se na funkční bance.

Proto byla zvolena blesková varianta a vybrána ČSOB?

Do určité míry je to technologický problém. Jestliže banka má nějakou ztrátu, která je minimálně 40 až 50 miliard, možná i více, pak v okamžiku, kdy není jasně nalajnované rychlé řešení, se ztráta kvůli nejistotě zvyšuje. Banka ztrácí svoji hodnotu a náklady pro daňové poplatníky jsou větší. Původní ztráta, řekněme 50 miliard, by se mohla ztrojnásobit až zčtyřnásobit. Proto bylo třeba přijmou rychlé řešení. Existuje jeden precedens: Banka Barings. Ve firmě Barings byli ale poctiví majitelé. Když zjistili, že banka je ve špatném stavu, došli za regulátorem, tedy Bank of England, a hledali řešení přes víkend. Podobnou spolupráci s vlastníky jsme my neměli. Naopak, před odchodem z banky se snažili od nás dostat výpalné.

Jaké podmínky si vlastníci kladli?

Chtěli smlouvu o budoucí smlouvě a prodeji části podniku, která by byla v krátké době nahrazena konečnou smlouvou. Ta by spočívala v tom, že Konsolidační banka by koupila celou IPB kromě Tritton Development Fund.

Takže vyvedená aktiva a dceřiné společnosti z IPB by se podle této smlouvy vrátili zpět?

To byl největší problém při jednání. Na náš dotaz, proč s nimi máme jednat a nezavést nucenou zprávu, říkali, že to bude výhodnější. Státu poskytnou přístup k dceřiným společnostem. Ale do čtvrtka (den před zavedením nucené správy, pozn. red.) nebyli ochotni ani schopni poskytnout seznam toho, co stát dostane, přestože jsem to po nich chtěli a několikrát žádost opakovali. Naopak chtěli smlouvu o smlouvě budoucí, která by měla být pokynem pro ČNB, aby jim poskytla peníze na chybějící likviditu. Nikdo na mezibankovním trhu už jim totiž nebyl ochoten půjčovat. Takové řešení ale bylo riskantní, protože na základě smlouvy o smlouvě budoucí by ČNB poskytla prostředky, ale představenstvo IPB by potom nemuselo podepsat konečnou smlouvu.

Nomura požadovala pro IPB otevřenou linku z ČNB?

Ano, oni chtěli podporu likvidity od ČNB na základě smlouvy.

Chtěla se Nomura podílet na výběru strategického partnera?

Ano, do poslední chvíle to byl jejich požadavek. Podle mě to byla neuvěřitelná drzost. Po tom všem do smlouvy o smlouvě budoucí neustále vkládali článek, že budoucí kupující pověří Nomuru International svým finančním poradcem pro prodej IPB strategickému investorovi.

Co by to v praxi znamenalo podle toho, že by brali poplatek za poradenství?

V tom případě by bylo obtížné věřit, že tam nebudou provádět nějaké postranní obchody.

Obávali jste se, že se tím Nomura chce udržet na českém trhu prostřednictvím budoucího investora IPB?

Ano, například. Ale snaha jednat na straně Nomury nebyla. Mnohokrát jsme žádali schůzku s panem Takumi Shibata, generálním ředitelem Nomury International v Londýně. O schůzku projevil zájem teprve tento týden, tedy poté, co byla banka de facto zestátněna a vzápětí prodána. Žádali jsme japonského velvyslance o schůzku v Japonsku, ale japonská Nomura nám vzkázala, že to není její problém, že je to problém londýnské Nomury International a že ji to nezajímá.

Neobáváte se dopadů do mezinárodních vztahů, jak tento týden naznačili v ČTK nejmenovaní poslanci?

Úplně vyloučit toto riziko nelze. Poslanci - pravděpodobně z ODS, když si nepřejí být jmenováni - to tvrdí z účelových důvodů a riziko zveličují. Nomura International není věrohodnou entitou na světovém finančním trhu. Dostali jsme explicitní vyjádření od většiny mezinárodních institucí, že jsou připraveny podpořit český stát v jakémkoli sporu s Nomurou. Vyvíjely se různé varianty na překonání problému IPB. Chtěl bych zdůraznit, že Václav Klaus vykládá, že dochází k balkanizaci země. Jestli někdo balkanizuje nebo dokonce afrikanizuje tuto zemi, tak je to on osobně. Trhy v Londýně zareagovaly na zvolené řešení IPB velmi pozitivně. Koruna posílila.

Čím konkrétně podle Vás vleče Václav Klaus Českou republiku směrem na Balkán?

Svou snahou rozbít tuto operaci. Požadavkem na zrušení prodeje IPB do rukou ČSOB. Přitom dobře ví, že otevření tendru znamená ztráty desítek miliard, dodatečné náklady pro daňové poplatníky a další chaos, neprůhledné vztahy a podobně.

Jednali jste dost intenzívně s druhým okruhem zájemců o IPB, tedy s Allianz a UniCredito?

Ano. Dokonce jsme je povzbuzovali, aby se více zajímali, aby mohl existovat výběr. Situace státu byla zoufalá. Neměli jsme ani jednu akcii a zároveň jsme měli podpořit vstup zahraničního investora. Přemýšleli jsme o tom, že by mohla být jakási implicitní soutěž. Vyhlásit by ji nešlo podle všech formálních pravidel, ale řeklo by se tady je UniCredito Italiano s Allianz, na druhé straně ČSOB a KBC. Jenže pak se objevil obrovský problém morálního hazardu. Vláda by věnovala peníze do transakce, na jejíž jedné straně by stál pan Dillard (šéf dozorčí rady IPB a šéf Nomury International pro střední a východní Evropu, pozn. red.). Pak by snadno taková soutěž mohla sklouznout do akce typu kdo dá panu Dillardovi větší výpalné. To nám připadalo jako velmi riskantní operace. Ale i tak jsme kritizováni Václavem Klausem a ODS, že jsme dostatečně nejednali a že jsme šli cestou nucené správy a následujícího rychlého prodeje.

On nekritizuje nucenou správu, ale prodej IPB do vlastnictví ČSOB….

Teď se posunul. Před tím kritizoval i nucenou správu a myslím si, že je třeba rozkrýt všechny jeho nesmysly. Nejenom ty úplně poslední.

Ministr financí Mertlík čelí útoku Klause, že jednal ve shodě s Belgičany, a minulý týden v noci na pátek o tom přesvědčil vládu, když souhlasila s rychlým řešením a prodejem ČSOB, ačkoli se rýsovala dohoda s Nomurou…

To je to, o čem mluvím. Žádná dohoda s Nomurou se nerýsovala. Nejdřív skutečně byla zvažována dohoda s Nomurou, že prodá 46% svých akcií, plus nějaké akcie obstará přes fondy RIF nebo PIAS. O té variantě se jednalo dost dlouho. Ke konci se jednalo o variantě, která je do určité míry podobná zvolenému řešení, jenom že ten odprodej nebyl od nuceného správce, ale od Investiční a Poštovní banky, a.s., která by prodala větší část sama sebe. Oni ale argumentovali, teď už to mohu říct, vydíráním státu. Říkali: „Tady máme 50miliardovou ztrátu, tak nám ji zaplaťte, protože když nebudete mít chuť s námi kooperovat, ztráta bude 200 miliard. Vyberte si, co je lepší.“ Z hlediska státu tam byl obrovský morální hazard, protože zaplacením 50 miliard potvrzujeme nekompetentnímu vlastníkovi, že nekoná tak špatně, a stát přiznává chybu, že jim nezabezpečil podmínky. Myslím, že uvalení nucené správy bylo daleko lepší řešení než dělat tyto divné operace s nevěrohodnými vlastníky. Rozdíl je v tom, že není žádná smlouva s těmi, kteří problém IPB způsobili, ale naopak ti, co to způsobili, byli vyvlastněni, tak jak nám to bylo koneckonců doporučováno. První musí platit vlastníci, a pak se bohužel budou řešit následky těchto činů – a ne, že jejich počínání legitimizujeme, zaplatíme jim výpalné a ještě je necháme dělat investiční poradce pro případný prodej.

Objevují se výroky, že prodej IPB Československé obchodní bance byl komplotem a všechno bylo dávno dohodnuto mezi ministrem financí, guvernérem ČNB a generálním ředitelem ČSOB Pavlem Kavánkem. Jak na to můžete reagovat?

Centrální banka byla dlouhou dobu rozpolcena a nechtělo se jí jít do rizika nucené správy, které existuje.

A ve vládě?

Ve vládě nevím, nebyl jsem tam. Zasedání vlády bylo uzavřené, v místnosti, kterou nelze odposlouchávat. V podobné jiné místnosti seděla Bankovní rada.

Vraťme se k předešlé otázce. Bylo dlouho dopředu domluveno, že ČSOB dostane IPB?

Ne. Naší snahou bylo mít aspoň dva uchazeče. Velmi jsme se snažili , aby UniCredito Italiano předložila také nabídku, ať už by soutěž byla formální nebo ne. Potíž byla ale v tom, že UniCredito dodnes nemá bankovní licenci v ČR, tudíž neměla žádnou entitu, která by IPB mohla převzít. UniCredito Italiano se začala o IPB zajímat dosti pozdě a neměla dostatek lidí. Nebyli připravení.

Co říkáte tvrzení Václava Klause, že vláda naletěla Mertlíkovým argumentům pro uvalení nucené správy na IPB?

Je to známka jeho slabosti. Klaus se snaží vládu rozdělit. Rozhodnutí o IPB muselo být uděláno s podporou celé vlády. Bez ní by to ministr financí neprosadil.

Věděla ODS o chystaném zákroku v IPB?

To se musíte zeptat jich. Kupodivu asi nevěděli. Čtvrteční noc ale byla poslední šancí na přijetí rozhodnutí, protože na provedení některých operací je třeba mít k dispozici víkend. Kdyby to trvalo déle, a vláda zasedala například v pátek přes den a nucená správa by například byla uvalena až v tomto týdnu, už by klienti nemohli narazit na zavřené pobočky IPB. Děsilo nás, že by to mohlo skončit jako v Rumunsku, kde občané vzali tyče do rukou a šli si své úspory vybrat. Jenže v Rumunsku je rozvrácený celý bankovní systém, centrální banka nemá dostatečné pravomoci pro vykonávání dohledu nad finančními ústavy.

Objevili se i náznaky, že UniCredito byla propojena s IPB prostřednictvím IPB Group Holdingu. Měli jsme z této konstrukce obavu, že by Nomura prostřednictvím italské banky měla na IPB stále nějaké napojení?

To bylo jedno z rizik. Nevěděli jsme dost – a dodnes nevíme – o tomto propojení. To byl jeden z problémů dohody s Nomurou, protože oni říkali: „Když bude nucená správa, my vám nedáme přístup ke všem vazbám“. My jsme chtěli explicitně mít od nich napsané, od které dceřiné společnosti a kolik procent IPB nebo Nomura vlastní. Ale jim se do toho nijak nechtělo, což nesvědčilo o důvěryhodnosti této jednající strany.

Klaus se ptá, proč se nikdo nezajímá o to, že šest představitelů KBC v Belgii, která je majoritním vlastníkem ČSOB, je před trestním stíháním?

K tomu se nechci vyjadřovat, nemám informace. Očekávám, že ČSOB a KBC na sobě toto obvinění nenechají.

Musíte se připravit i na kritiku, proč stát nakonec zaplatí špatné hospodaření IPB, když garantuje stoprocentně všechna její aktiva…

To je bilance, takhle to není. Chci jasně říci, co je mezi smlouvami a co se nakonec stalo. Nomura házela odpovědnost na stát, který měl nést všechny ztráty, včetně neobjevených závazků a neexistujících aktiv. Pokud by nedošlo k vyhlášení nucené správy, nebylo jiné další řešení než konkurz nebo likvidace IPB. To znamená i odebrání bankovní licence a uzavření poboček na několik měsíců. Došlo by k vydání státních obligací na pokrytí závazků z fondu pojištění vkladů. Ale to by trvalo právě těch několik měsíců a lidé by měli zablokované účty, úspory a platební příkazy podle mě nejméně na čtvrt roku, kdyby to šlo hodně dobře. Tomu jsme se vyhnuli. Neexistovalo jiné řešení. Ve všech řešeních byl podobný závazek státu ručit za aktiva IPB a navíc morální hazard podporovat Nomuru. Pro Ministerstvo financí to bylo zvláště obtížné, protože my jsme v IPB nevystupovali ani jako vlastník, ale ani jako regulátor. Tím je ČNB a její bankovní dohled. Já cítím za útoky Václava Klause na nezávislost centrální banky snahu podlomit její pravomoci. Ministerstvo financí jednoznačně podporuje v této chvíli nezávislost centrální banky ve všech ohledech. Jak její kapacity regulátora nad bankami, včetně schopnosti vyhlásit v případě potřeby nucenou správu, tak její nezávislosti při tvorbě měnové politiky. Mnoho lidí si myslí, že Václav Klaus útočí na centrální banku kvůli měnové politice. Ono se ale zdá, že mu spíše vadí, že centrální banka je schopna efektivně provést zestátnění a odstranit účastníky, kteří přivedli banku k velkým ztrátám a ohrozili stabilitu finančního systému.

Proč současně s nucenou správou nešla trestní oznámení na management IPB a dovídáme se o nich až dnes?

Nechci být alibista, ale Ministerstvo financí nemá přístup do dokumentů v bankovní oblasti. V případě bank je to bankovní dohled a my jsme měli pouze druhotné informace. Pak je tam důležitá technická věc: U těch kauz je známo, že žaloba, aby měla vůbec trochu naději, musí být neprůstřelná, protože z druhé strany nastoupí na obhajobu ti nejlepší právníci. Necítím se být kompetentní v otázce trestních oznámení. Jestliže to někdo může udělat, pak je to centrální banka. (ČNB je podala letos v květnu, tedy ještě před uvalením nucené správy, tiskový mluvčí ČNB o tom informoval včera až po konání tohoto rozhovoru, pozn. red.)

Budete se zabývat návrhem na zrušení prodeje IPB?

Doufám, že nikoliv. Je to snaha o rozvracení finančního systému a o zvýšení ztrát pro veřejné finance.

Jaký si myslíte, že může mít vliv na zahraniční investory a vnímání zdejšího prostředí, když dohodu vlády a centrální banky torpéduje předseda Parlamentu?

Je to trochu problém, ale zdá se, že zahraniční investoři začínají chápat, že ten, kterého kdysi oslavovali, není ten správný mesiáš, a naopak, že je to destrukční síla stejné populistické linie jako v případě pana Haidera. Nevidím v tom ani politické riziko, protože v případě, že by Václav Klaus – což si nemyslím, že udělá – usiloval až o rozbití opoziční smlouvy. Najde se jiné řešení, které zajistí stabilitu ČR jiným způsobem. Bez něj.

Myslíte si, že hrozí skutečně vypsání předčasných voleb, jak to zaznělo z úst místopředsedkyně ODS Libuše Benešové?

Zdá se, že ODS od jejího prohlášení couvá, že je rozmělňováno. Je to škoda, protože pokud by ODS postupovala ve stylu paní Benešové, tak spáchá politickou sebevraždu.

Jaký může mít kritický postoj Václava Klause k řešení situace v IPB odraz na české politické scéně?

Václav Klaus je jednoznačně na sestupné dráze, pokud bude pokračovat tímto stylem. Alespoň si to myslím.

Myslíte si, že se dá očekávat časem žaloba na Nomuru jako na investora, který poškodil Českou republiku?

To neumím posoudit. Nechtěl bych předjímat, jaký vývoj bude. Ale jako auditor IPB bych byl nervózní.

Myslíte si, že někdo z akcionářů IPB podá žalobu na auditora IPB, společnost Ernst&Young?

Tím vyhrožoval pan Dillard, že bude žalovat auditora, který ho při vstupu do IPB špatně informoval.

Věříte profesionalitě auditorů? IPB nebyl první případ, kdy auditor neodvedl dobrou práci, obdobné rozčarování zažili i akcionáři Agrobanky. Vypadá to, jakoby audity v bankách byly zbytečné?

Auditorské firmy mají problém se svým řízením. Jsou to velké světové firmy, které fungují na principu místních partnerů. Je otázkou, za co ručí místní představitelé auditorských společností a za co ručí jejich centrály většinou sídlící v USA: Naše zkušenosti s IPB ale nesvědčí o dobře odvedené práci.

Budete se tím nějak dále zabývat?

Zřejmě ano, teď ale neumím odhadnout, jestli to povede až třeba k žalobě.

Při tiskových konferencích, které od zásahu v IPB proběhly, jste se všichni vyhýbali otázce, jak na vás při jednání působil Randal Dillard z Nomury International. Vy sám s ním asi máte delší zkušenost. Jaký tedy je muž, co tři roky figuroval v jedné z největších českých bank?

K vidění je na webových stránkách.(www.ipb.kgb.cz pozn. red.)

Nejnovější články