Nutné podmínky reformy penzijního systému

10.1.1997 | Mé články | Autor: Karel Machovec, Jan Mládek

V poslední době se objevily návrhy na revoluční změny v českém penzijním systému. Vláda deklaruje, že chce přejít od průběžného financování penzí k financování fondovému...

V poslední době se objevily návrhy na revoluční změny v českém penzijním systému. Vláda deklaruje, že chce přejít od průběžného financování penzí k financování fondovému. Tvrdí, že penzijní systémy založené na průběžném financování spějí ke krachu, neboť aby hladce fungovaly, je zapotřebí, aby poměr aktivně pracujících k počtu důchodců byl příznivý. Takováto situace však nyní, kdy klesá porodnost a roste počet důchodců, není a v budoucnu bude hůře. Prodloužení důchodového věku může sice něco vyřešit, ale jen dočasně. Fondové spoření, kdy si každý spoří dle svého uvážení, vytváří systém, který je nezávislý na poměru pracujících a důchodců, neboť důchod každého pojištěnce je financován z kapitálových výnosů jeho celoživotních úspor. Do důchodu tedy odchází, když má dostatečně naspořeno, a nikoliv nutně po dosažení předepsaného věku. Další výhodou tohoto fondového systému je, že vytváří dlouhodobé úspory, které se stávají motorem rozvoje ekonomiky. Například, jako je tomu v Chile, lze z peněz penzijních fondů financovat bytovou výstavbu, což stimuluje ekonomický růst. Zdálo by se tedy, že přechod na fondový systém penzijního pojištění je to nejlepší, co lze pro tuto zemi a její lid udělat. Pro tuto reformu je však nutné vytvořit podmínky. Pokusíme se poukázat na několik klíčových problémů: Stávající průběžné financování důchodů má vedle řady nevýhod i jednu obrovskou výhodu: peníze na důchody nelze rozkrást - stát je vybere a vzápětí přerozdělí. Peníze v penzijních fondech rozkrást lze a není to vůbec abstraktní možnost. Ve Velké Británii byli poměrně nedávno okradeni pojištěnci podnikového penzijního fondu tiskového magnáta Roberta Maxwella. V době, kdy šel jeho podnik ke dnu, použil peněz penzijního fondu a jeho pojištěnci od fondu nic nedostali. Nakonec dostali důchody od britské vlády, a to přesto, že si na ně neplatili. Máme za to, že i z tohoto důvodu vládní návrh předpokládá systém duální: průběžné financování základních důchodů a fondové financování zbytku důchodů. Domníváme se, že průběžný systém by měl zajistit důchody alespoň na úrovni existenčního minima. Logika věci je jednoduchá: pojištěnec, jehož důchod nedosahuje životního minima, stejně nakonec příspěvek od státu dostane. Další část zajistí penzijní fondy, které, i když budou soukromé, budou muset být velmi tvrdě regulovány státem. Nelze dopustit, aby nezodpovědní správcové penzijních fondů okrádali občany. Zejména u nás, kde se běžně "tunelují" banky a kde jich již jedenáct zkrachovalo, nelze brát takovou věc na lehkou váhu. Další oblastí, kde by měl stát prokázat svoji efektivitu v roli regulátora, je kapitálový trh. Penzijní fondy totiž v dobře fungujících ekonomikách nakupují akcie a obligace, jejichž výnos se snaží maximalizovat pro své pojištěnce. To ovšem předpokládá poměrně propracovanou ochranu minoritního akcionáře. To však dnes není případ českého kapitálového trhu. Stát by tedy nejdříve měl zajistit, že cena na kapitálovém trhu bude určována nikoliv několika procenty obchodů, ale jejich hlavním objemem, aby každý titul byl obchodován pouze na jednom trhu a aby právnické osoby vůbec neobchodovaly ve Středisku cenných papírů. Před zahájením reformy by měl stát vydat poměrně omezený seznam bezpečných akcií a obligací (tzv. blue chips), které mohou penzijní fondy nakupovat. Specifickým problémem je pak přechod na nový systém. Potíž je v tom, že i když bude postupný a dnešní mladí lidé si začnou vytvářet prostředky na svůj důchod, vzniká otázka, kdo bude přispívat na současné důchodce, kteří právem očekávají důchody, neboť oni v době svého mládí přispívali starší generaci. Vytvářet současně penzijní fondy a zároveň průběžně financovat důchody by vedlo k nemalému zadlužení státu a přenesení tohoto dluhu na bedra dosud nenarozených generací. Tento problém by měl vést vládu k velké opatrnosti a spíše k velmi pozvolnému přechodu, mohla by například začít tím, že stávající příspěvek zaměstnavatelů na penzijní připojištění jim umožní zahrnout do nákladů. Přes všechny výše zmíněné problémy si myslíme, že reformu penzijního systému je zapotřebí velmi seriózně zvažovat. Aby však vláda dala ČSSD šanci tento projekt podpořit, měla by splnit "domácí úkoly": 1. prokázat schopnost efektivní regulace institucí, jako jsou banky, investiční společnosti a fondy, pojišťovny a již existující penzijní fondy, 2. zajistit transparentnost českého kapitálového trhu, 3. předložit jasný plán financování přechodu na duální penzijní systém včetně odpovědi na oblíbenou vládní otázku: "Kdo to zaplatí?"

Nejnovější články