Pitrovce chceme vystrnadit

9.1.2006 | Rozhovory | Autor: Jiří Pšenička

EURO: Co se tak zásadního změní pro stát, že vláda usiluje, aby pohledávky za Setuzou byly převedeny z jedné státem ovládané instituce, tedy z České konsolidační agentury, do druhé, Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF)?

Ministr Mládek by raději jednal s jinou firmou než s Českým olejem

Ministr zemědělství Jan Mládek (ČSSD) odmítá, že by mezinárodní pátrání po podnikateli Tomáši Pitrovi mělo nějakou souvztažnost se snahou státu získat zpět kontrolu nad potravinářskou společností Setuza. "Pan Pitr byl nepravomocně odsouzen ve věci, která se Setuzy vůbec netýká. Zatím nemám pocit, že by tato kauza nějak ovlivňovala řešení problémů v Setuze. Za firmu Český olej, která je držitelem majoritního balíku akcií, vystupuje pan Zouhar, který je také jejím statutárním zástupcem (a dle obchodního rejstříku jediným akcionářem - pozn. red.). Jinou otázkou je, kdo dává instrukce panu Zouharovi. Ale to my teď neřešíme," uvedl Mládek v rozhovoru pro týdeník EURO.

Co se tak zásadního změní pro stát, že vláda usiluje, aby pohledávky za Setuzou byly převedeny z jedné státem ovládané instituce, tedy z České konsolidační agentury, do druhé, Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF)?

Hlavně dle našeho názoru dojde k definitivnímu rozpojení pohledávek za Setuzou s takzvanou Nemethovou pohledávkou.

Předpokládáte, že Setuza a její majoritní akcionář teď závazky dobrovolně uznají, ustoupí od zápočtu, nebudou už proti pohledávkám ČKA stavět odkoupenou pohledávku JUDr. Věslava Nemetha? Když se transfer do PGRLF v roce 2004 připravoval, bylo dle slov pana Pitra dohodnuto, že budou uznány dluhy, přičemž Setuza bude mít zároveň garantováno, že nebude vyvolán konkurz. To však v tuto chvíli negarantujete. Konečné slovo bude mít vláda, nikoliv PGRLF.

Souhlas vlády je nezbytný, protože už si nikdo nepřeje, aby se opakovala situace, kdy PGRLF se svěřeným majetkem nakládal bez vědomí kabinetu, na základě nějaké tajné smlouvy, jak se stalo s akciemi Setuzy. Z formálního hlediska sice předminulý ministr zemědělství Jaroslav Palas nebyl povinen o prodeji akcií Českému oleji informovat, ale přesto si myslím, že to udělat měl. Právě utajování vyvolává nejvíce pochybností. Proto si ten svůj postup, respektive postup PGRLF, nechám vládou potvrdit, ač formálně takovou povinnost nemám.

Proč by však Setuza měla být ochotna za současné nejisté situace své závazky uznat, když jí reálně hrozí konkurz? Dluhy jsou v porovnání s vlastním kapitálem firmy tak vysoké, že by samo představenstvo firmy muselo okamžitě podat návrh na konkurz.

Stále existuje velký prostor k jednání. Jde o situaci, na níž mohou vydělat obě strany. Český olej v současné době ovládá podnik, který je v technickém bankrotu, jeho čisté jmění je záporné, hodnota akcií mizivá. V případě, že dojde k dohodě, stát může nad firmou znovu získat kontrolu a Český olej zase významný minoritní podíl v oddlužené společnosti.

Není to přesně to, o co "pitrovci" celá ta léta usilují? Definitivně očistit majetek, k němuž se dostali velmi netransparentním a podezřelým způsobem...

Je možné, že o to usilují. Předpokladem úspěchu jakéhokoliv obchodního jednání je, že mezi jednajícími stranami existuje alespoň minimální důvěra. Toto právě vidím jako největším riziko a největší problém.

Co si PGRLF s těmi pohledávkami počne? Jaké varianty postupu se vám nabízejí?

V zásadě vidím tři varianty. Zaprvé že dojde ke kapitalizaci pohledávek, což samozřejmě vyžaduje souhlas akcionářů. V této chvíli to není preferovaná varianta, protože by to znamenalo, že v Setuze jako spoluvlastníci minimálně po nějakou dobu současní akcionáři zůstanou. Potom existuje poměrně jednoduchá varianta, že bude konkurz. Ten lze udělat i citlivým způsobem, který příliš neohrozí výrobu ani zaměstnanost. Třetí možností je, že současní vlastníci zmoudří a svůj podíl prodají státu zpět.

Z vašich dřívějších vyjádření bylo možno dovodit, že preferujete kapitalizaci. Proč jste změnil názor?

Kapitalizaci bych nevylučoval, ale naprosto základní podmínkou pro nás je, že se bude kapitalizovat tak, aby stát získal minimálně 51 procent akcií, což může být problém. Kapitalizaci bych si dokázal představit, kdyby například současný vlastník našel nějakého prostředníka, například banku či jinou finanční instituci, kterému by svůj podíl prodal, a tuto operaci se státem by provedl tento o něco věrohodnější finanční subjekt. To by asi bylo daleko přijatelnější, ovšem v jednání o této možnosti jsme zatím nijak zvlášť nepokročili.

Po odkoupení 38,3 procenta akcií od PGRLF má nyní Český olej již 90,7 procenta akcií Setuzy, PGRLF nic. Výsledný poměr mezi akcionáři po kapitalizaci by byl každopádně odvozen od toho, zda by PGRLF kapitalizoval ve výši účetní hodnoty pohledávky -i s penále to dělá přes čtyři miliardy korun - nebo ve výši pořizovací hodnoty, což bude nějakých 400 milionů.

Máte pravdu, ale stát nemůže přistoupit na jinou variantu, než že po kapitalizaci bude mít minimálně 51 procent. Ale ještě lepší by bylo, kdyby měl 51 procent a tím minoritním vlastníkem byla nějaké jiná firma. Budeme se snažit dospět k dohodě, případně zvážit ještě další varianty a subvarianty. Tohle všechno je zatím jenom teoretická příprava. Reálná možnost vyjednávat nám bude dána až faktickým převodem pohledávek.

Vaším cílem je, aby na konci procesu byla Setuza oddluženým podnikem, připraveným k reprivatizaci?

Ano, na konci by měl být státem kontrolovaný podnik, o němž bude rozhodnuto, zda bude následně standardním způsobem privatizován, anebo si jej stát nějakou dobu ponechá. Nechci předjímat, jaké řešení bude zvoleno.

Kdo by dle vašeho názoru měl být novým soukromým vlastníkem? Mají to být čeští zemědělci, jak o to už delší dobu usiluje družstvo Agroodbyt? Nebo mají vaši důvěru velké nadnárodní koncerny pohybující se v olejařině, jako například americké giganty Archer Daniels Midland či Cargill, které svůj zájem o Setuzu už v minulosti vyjádřily?

Můžeme samozřejmě jít cestou "znovuznárodnění", formou kapitalizace pohledávek, a následně přistoupit k prodeji v rámci nějakého mezinárodního tendru, jak se stalo v bankovním sektoru či v Tatře Kopřivnice. Druhou možností je zapojení českých subjektů. Muselo by to ale znamenat, že si stát ponechá majoritu, pustí do Setuzy nějaké domácí producenty v pozici minoritářů a bude se snažit podnik provozovat jako smíšenou akciovou společnost. Kdyby to celé prodal domácím subjektům, tak soudím, že po nějaké době stejně nastane varianta A, ovšem s tím rozdílem, že výnos pro stát bude menší. O tom jsem v budoucnu připraven diskutovat, zatím to ale není na pořadu dne.

Nejnovější články