Právo: „Jaderné bloky v Temelíně a Dukovanech mohou postavit dvě různé firmy“, řekl ministr Mládek

27.11.2014 | Rozhovory | Autor: Martin Procházka, Právo

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek poskytl deníku Právo rozhovor, který se věnuje především nové energetické koncepci ČR a souvisejícím tématům. Rozhovor se dotýká i nedávné ministrovy cesty do Číny, či dopadu ekonomických sankcí proti Ruské federaci.

V jaké fázi je nyní, po zrušené soutěži, rozhodování o dostavbě jaderných bloků v České republice?

Když vláda v únoru rozhodla o tom, že neposkytne garanci výkupních cen, uložila ministrům průmyslu a obchodu a financí připravit do konce roku materiál, který nastíní program rozvoje jaderné energetiky. Na to existuje pracovní skupina, v níž jsou úředníci obou ministerstev. Tato debata ještě není ukončena, ale nachyluje se tím směrem, že namísto dvou bloků Temelína by se stavělo po jednom bloku v Temelíně a v Dukovanech. Důvody jsou zřejmé. U Dukovan reálně hrozí to, že pokud nic neuděláme, tak za dvacet let nebude tato elektrárna vyrábět elektřinu, protože jaderné bloky se tam postupně zavřou. To, co nemáme dořešené, je jakým způsobem bude zajištěno financování, garance, jak bude probíhat výběr. Také je možné, že bude investor žádán o to, aby do výstavby kapitálově vstoupil.

Jaké jsou varianty státní podpory?

Nemáme moc dobrých variant. Existuje velmi jednoduchá možnost, že na stavbu stát poskytne přímou garanci, což by mělo okamžité makroekonomické dopady. Je také možné použít záruku výkupních cen, která je poměrně finančně náročná. Ale možné to je, protože Evropská komise to schválila. Možné je to rovněž udělat tak, jak to udělali ve Finsku, kde družstvo velkých zákazníků, jako municipality a velké továrny spolu s investorem, kterým je Rosatom, mají společný podnik. Pak je tu velký experiment maďarského premiéra Viktora Orbána, který udělal dohodu jak s Moskvou, tak Berlínem a Bruselem. Nebýt ukrajinské krize, tak by to asi i prosadil, nyní to ale není jisté. Neexistuje tedy jednoduchý model, který by bylo možné bez větších problémů převzít. Platí i to, že z čistě byznysového krátkodobého hlediska to nedává smysl, protože v tuto chvíli jsou ceny silové elektřiny velice nízké.

Je pravděpodobným scénářem založení státního podniku, který by stavbu řídil?

Je to jedna z variant, o níž se stále debatuje. Hlavní ale je, že se hlásí ne tři, ale pět zájemců. Všichni tři účastníci zrušeného tendru projevili zájem se znovu o stavbu jaderných bloků ucházet, vláda Korejské republiky se usnesla, že se přihlásí i tamní firma KEPCO, a místopředseda čínské vlády koncem srpna při návštěvě Prahy uvedl, že Čína má o dostavbu také zájem.

Neobáváte se toho, že čínská ani korejská strana nemají v EU na své reaktory licenci, a stavba by se tak mohla při jejich případném vítězství prodloužit, než licenci získají?

Předpokládám, že by to bylo rozděleno. Myslím si, že by každý blok mohl stavět jiný investor. V Dukovanech se bude stavět s určitým zpožděním, protože v Temelíně jsou již hotovy určité přípravné práce. Ta soutěž nemůže být o nejnižší ceně, protože v případě jaderné elektrárny je důležitá bezpečnost a technická vyspělost. Předpokládám, že technologie bude pro výběr klíčová.

Vítal byste soutěž na dodavatele jaderného paliva nebo využití opce současným dodavatelem, ruskou firmou Tvel?

V případě paliva bych soutěž viděl jako velkou výhodu, protože Temelín fungoval na palivo firmy Westinghouse a nyní funguje na palivo firmy Tvel. To, že tam mohou být obě, je velkou výhodou v tom, že Temelín není závislý na jednom dodavateli. Také se diskutuje myšlenka závodu na výrobu palivových článků v České republice, zatím je to ve stadiu předběžných úvah. Jednak by to znamenalo pracovní místa a také by to zvýšilo nezávislost České republiky na zahraničních zdrojích.

Jak by se případné poskytnutí státních záruk za dostavbu jaderných bloků promítlo do cen elektřiny pro spotřebitele?

Nyní takové propočty nemáme, nebudu ale popírat, že riziko zvýšení cen existuje, ale jedná se až o rok 2030 a dál. Časový horizont výstavby je takový, že pokud se v dohledné době dohodneme, že se další blok v Temelíně bude stavět, je rok 2030 reálný. Cena by se musela stanovit vzorcem s přihlédnutím k vývoji inflace. Nejdříve to ale musíme schválit. Může to být ale jinak, stát může dát přímou garanci na výstavbu elektrárny a neřešit tolik cenu elektřiny s tím, že se pouze přesunují náklady mezi spotřebitelem a daňovým poplatníkem, což je podobná množina lidí, ale nikoli stejná. Tak je to dnes i s podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Původní předpoklady pro letošní rok byly 44 miliard, poslední údaje mého úřadu říkají, že to bude něco přes 40 miliard. Z toho 16 miliard zaplatíme ze státní kasy a zbývající 24 miliard jako spotřebitelé.

Jak budou platby na podporu obnovitelných zdrojů vypadat příští rok?

Podle návrhu novely energetického zákona se počítá s tím, že by se platilo podle jističe, což je dáno závěrem správního řízení Evropské komise. To by vedlo k tomu, že zejména větší odběratelé by na podporu obnovitelných zdrojů platili o něco méně. Zároveň ale vznikla legitimní starost, aby někdo neplatil víc. Jako domácnost můžete mít například zbytečně velké jističe, a proto návrh novely obsahuje opatření, že se částka podpory porovná s tím, kolik by ten který odběratel platil podle dosavadního schématu, kdy se platí podle spotřeby. Pokud by to podle jističe vyšlo na více peněz, bude platit dosavadní platba. Nikdo tedy nebude platit víc a někteří spotřebitelé budou platit méně než dosud.

Jak se výpadek plateb vyrovná?

V principu by to bylo ze státního rozpočtu. Předpokládaná platnost této novely je od 1. července 2015, tedy v případě, že vše půjde hladce. To samozřejmě není úplně jisté, protože novela energetického zákona je skutečně složitým a velmi diskutovaným dokumentem.

Bude do navrhované energetická koncepce státu promítnut klimaticko—energetický balíček EU?

Návrh aktualizace energetické koncepce se připravuje už dlouho a zcela logicky nemůže absorbovat to, na čem se dohodli evropští premiéři minulý měsíc. Jedná se hlavně o makrodohodu, která určuje pokles emisí skleníkových plynů do roku 2030 oproti roku 1990 o 40 procent, což je závazné. S tím my problém nemáme a jsme připraveni to splnit. Podíl výroby energií z obnovitelných zdrojů není závazný pro jednotlivé země a ještě bude záležet na dalších vyjednáváních. Pro Českou republiku by dosažení stanoveného podílu 27 procent bylo velice obtížné a stálo by to moc peněz. Nejsme zemí, kde stále fouká vítr, svítí slunce, navíc vodní elektrárny už máme skoro všude, kde to jen jde. Budeme se snažit o to, abychom z obnovitelných zdrojů do roku 2030 vyráběli kolem 17 procent elektřiny, to je pro Českou republiku odpovídající. Pozitivnější je pro nás cíl zvyšování energetické efektivnosti. Ve velké míře se realizuje zateplování, které se děje paradoxně v důsledku selhání minulých ministrů životního prostředí. Zpackalo se čerpání evropských peněz na kanalizace a čističky, a tím pádem se dává daleko více na zateplování. Rád bych také, aby náš úřad šel příkladem a začal řešit své budovy, a stát tak šetřil.

Hovoří se o tom, že by za obnovitelný zdroj mohla být považována i jaderná energetika. Myslíte, že je tato myšlenka v Evropě průchozí?

Nedovedu si to představit, pokud by nedošlo ke změně názoru na jadernou energetiku v Německu.

Kolik by se podle návrhu energetické koncepce mělo vyrábět elektřiny z různých zdrojů?

Vycházíme z toho, že potřebujeme vyvážený mix. Z jádra by se mělo podle plánu vyrábět až přes 50 procent elektřiny, hnědé a černé uhlí by mělo činit až 21 procent. Myslíme si, že je třeba využít maximálně hnědé uhlí při zachování omezení týkajících se emisí CO2. Z hlediska těžby nevidím problém s prolomením limitů s "malým p", tedy to, kdyby se nebouralo žádné lidské sídlo. Tedy těžba na Bílině, kde žádné sídlo není a těžba na dole ČSA. Je to varianta, kdy by se neboural Horní Jiřetín. Na tom by musela být silná politická vůle, která by měla být podpořena krajským referendem. Je to i proto, že jsem začátkem 90. let dělal poradce tehdejšímu ministrovi Vladimíru Dlouhému, když se tehdy bouraly Libkovice, kde měl být hlubinný hnědouhelný důl. Ovšem když byla obec zbourána, tak se netěžilo. Něčeho podobného bych se nerad dočkal, to je nejhorší možná varianta, která může nastat.

Nebojíte se důsledků prolomení limitů s "malým p"?

Problémem dominového efektu se dá argumentovat vždy. Vždy existuje riziko, že to může nastat, ale musíme vést debatu alespoň trochu racionální. Před 25 lety lidé v těchto oblastech demonstrovali nikoli za demokratické svobody, ale za to, že už nemohli dýchat. Bylo nutné udělat kroky jako odsíření elektráren, zavření části průmyslu a zefektivnění zbývajícího. Lesy opět rostou, ale dnes je daleko větším problémem nezaměstnanost, která je na Ústecku potíž. Jakkoli říkám, že primárním řešením není, že se bude za každou cenu těžit, řešením je, že tam budou jiné investice. Na druhou stranu, proč nedotěžit to, co tam je a je relativně dostupné?

Míří do Česka další velká investice podobná firmě Nexen?

V jednání je firma v automobilovém průmyslu, která by přinesla 300 pracovních míst, také v Ústeckém kraji. Potíž bude v tom, že od 1. července je možná výše státních pobídek nižší. Není to ani o tom, kolik investoři reálně čerpají, protože maximální podpora byla 40 procent, a nově klesla na 25 procent. Investoři ale reálně čerpali v průměru 18 procent, ale i oni podléhají psychologickým efektům.

Jak se díváte na pokles českého exportu, hlavně do východních zemí jako Ukrajina a Rusko?

Co se týče Ukrajiny, je pokles dán čistě rozvratem a znehodnocením měny, dodal bych také špatně podepsanou asociační dohodou. Ta byla evropskými politiky chápána jako politická deklarace připojení Ukrajiny k západnímu světu, ale je to i dohoda o obchodních záležitostech. Pokud by byla v platnosti, tak by výrazným způsobem omezila možnost obchodování Ukrajiny s Ruskem, takže eurokomisař Karl de Gucht se nakonec dohodl o posunutí platnosti této dohody o rok. Doufám, že se blýská na lepší časy. V médiích trochu zapadla zpráva, že komisař Oettinger s ruským ministrem dosáhli dohody o plynu a je velmi reálná šance, že tuto zimu nebudou žádné výpadky v zásobování plynem jak Ukrajiny, tak Evropské unie. To je výrazný pokrok, i když tam pořád vidím drobná rizika, ovšem tentokrát je již tato dohoda konkrétní. Úplně nejlepší by bylo, aby došlo k celkové dohodě, která by respektovala teritoriální integritu Ukrajiny a těm dvěma oblastem by poskytla určitý stupeň autonomie, byť by byly součástí země zvané Ukrajina. To by bylo z našeho pohledu úplně nejlepší řešení, ovšem jestli se to povede, to je jiná věc.

Jak české firmy pociťují dopad ekonomických sankcí vůči Rusku?

Dopad zatím nebyl veliký. Jednak se snažíme o jeho minimalizace, ale je třeba říci, že je to zejména díky klauzuli, že se to nevztahuje na podepsané kontrakty, což třeba ve strojírenské oblasti, kde jsou cykly delší, letos mít dopad nebude. Na druhé straně mi zástupci firem říkají, že si nejsou jisti tím, jak to bude v příštím roce. Nejsilněji dopadly naopak ruské sankce vůči Evropské unii, třeba co se týká vývozu sýrů, což dopadlo třeba na Madetu.

Jaké alternativní trhy se pro české firmy nabízejí?

Od začátku tohoto roku se snažíme o aktivizaci čínského trhu, chtěl bych říci, že tam cítím výrazný posun. S panem prezidentem jsme v minulých dnech navštívili Čínu, a myslím, že ta návštěva byla velmi úspěšná. Mrzí mě, že ji zastínila debata o tom, zda pan prezident letěl správným letadlem. Zemí, o kterou mají podnikatelé velký zájem, je například Ázerbajdžán, kam by se mohly exportovat podobné produkty jako do Ruska. Budeme se snažit i o hlubší spolupráci se státy Perského zálivu, s podnikateli se chystám do Saúdské Arábie, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů, to jsou také velmi perspektivní země. Podotýkám ale, že jsem vždy krotil to nadšení, že se rychle přeorientujeme z ruského trhu na jiný, protože ve strojírenství je to nutné odpracovat, a to je záležitost v horizontu několika let.

Co se podařilo dojednat v Číně?

Velmi aktivní je tam Asociace leteckého průmyslu, protože jsou velké příležitosti v tom, že v Číně začíná proces otevírání nebe pro civilní lety. Česká republika je významným producentem malých letadel od ultralightů až po letadla, která jsou schopna transportu až 19 lidí, také je tu segment výcviku. Podepsali jsme smlouvu o výcviku 25 pilotů, instruktorů, kteří budou poté v Číně školit další lidi v létání. Napomáhají tomu i bohatnoucí podnikatelé a situace v dopravě, která začíná Čínu i přes intenzivní výstavbu dálnic trápit. Objevují se investoři do České republiky, zatím je to CEFC, která kapitálově vstoupí do J&T Banky, ale naráží to na problémy, které je třeba řešit, jsou to třeba certifikáty, a to jak pro uvedená letadla, nebo pro nemocniční lůžka, která tam chceme dodávat. Trochu se zpomalila příprava přímé letecké linky. V tuto chvíli existuje politická vůle, důležitá je ekonomická kalkulace. Zdá se ale, že jsme trochu zaspali ve smyslu, že přímé linky létají do relativně blízkých měst — do Vídně, Mnichova, Varšavy. Doufám, že se nám to podaří vyřešit. Bude to chtít i propagaci České republiky. Průměrný Číňan, pokud vůbec zná evropské země, tak je to Německo, Francie, Velká Británie, potom možná Polsko, a tím to končí. Zdá se, že by je mohla lákat městská turistika, na kterou je Česká republika zavedená, nejen Praha, ale i Kutná Hora, Karlovy Vary, Český Krumlov. Je to dáno i tím, že v těchto zemích se k památkám staví jinak než u nás. Primární je další rozvoj, který je často důležitější než památky…

Co si myslíte o vyjádření šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, že v zásobách zemního plynu jsou vykazovány i rezervy pro jiné země?

To je problém, který sice existuje, podle mého názoru je ale paní předsedkyní Vitáskovou poněkud zveličován. Jsme v situaci, kdy máme svobodný obchod, jde spíše o to, aby tito obchodníci měli skutečně zásoby, které mají za povinnost, aby byli schopni zásobovat své zákazníky.

Nejnovější články

Související články