Rozhovor Potravinářského zpravodaje s ministrem zemědělství České republiky Janem Mládkem na téma reforma trhu cukrem

29.11.2005 | Rozhovory | Autor: Potravinářský zpravodaj

Pane ministře, před několika dny jste se vrátil ze zasedání Rady ministrů zemědělství EU, kde jako novopečený ministr zemědělství jste za ČR vedl klíčová jednání nad reformou trhu s cukrem – mohl byste shrnout hlavní důvody vedoucí k této reformě a říci..

Pane ministře, před několika dny jste se vrátil ze zasedání Rady ministrů zemědělství EU, kde jako novopečený ministr zemědělství jste za ČR vedl klíčová jednání nad reformou trhu s cukrem – mohl byste shrnout hlavní důvody vedoucí k této reformě a říci, co výsledek jednání znamená pro naše výrobce cukru?

Chtěl bych předeslat, že tímto zasedáním byla zakončena velmi obtížná, rok a půl trvající diskuse nad podobou cukerného pořádku v Evropské unii. Především je třeba vzít v úvahu, že sektor výroby cukru funguje v EU téměř čtyřicet let beze změn a že systém minimálních cen cukrovky a cukru a celní ochrany je velmi protekcionistický pro pěstitele cukrové řepy i pro výrobce cukru. Musíme si přiznat, že tento systém ve svém důsledku deformuje přirozený trh, udržuje totiž vysoké vnitřní ceny cukru, které jsou troj až čtyřnásobně vyšší než ceny světové a umožňuje pěstování cukrovky i v oblastech produktivně nevhodných – na jihu a severu Evropy. Současný cukerný řád Evropské unie je tedy v nesouladu s celkovou koncepcí reformy Společné zemědělské politiky, která počítá s postupným odklonem od čistě produkčních podpor ve prospěch podpor směřujících k celkovému rozvoji venkova. Unijní cukerný řád také vyvíjí velmi silný tlak na zpracovatele potravin a na spotřebitele cukru, kteří jsou zatěžováni jeho vysokou vnitřní cenou bez možnosti volby v celně silně chráněném společném trhu.

Z vnějších faktorů ovlivňujících vznik reformy je tím hlavním dlouhotrvající tlak Světové obchodní organizace (WTO) na uvolnění obchodu a snížení produkce cukru. V důsledku toho musí EU po květnu roku 2006 snížit svoji produkci cukru o 5 milionů tun, tj. o 25 %.

Evropská komise přistoupila nakonec ke kompromisnímu řešení, který je pro Českou republiku přijatelný. Schválený model znamená zajištění perspektivy pěstování řepy a výroby cukru v České republice, udržení dlouhodobé tradice s využitím konkurenceschopnosti českých řepařů a cukrovarů, kdy můžeme těžit z naší komparativní výhody spočívající ve větší průměrné výměře podniků. Tvrdím, že naše republika je za stanovených podmínek schopná konkurovat s touto tradiční plodinou a s produkcí cukru v rámci společného trhu Evropské unie.

Mohl byste nyní popsat, v čem konkrétně přijatá reforma spočívá?

Hlavními prvky reformy, která byla většinou členských zemí přijata ve čtvrtek 24. listopadu jsou razantní snížení cen cukru o 36 % a u cukrovky o 42,5 % - toto snížení má zajistit rychlou restrukturalizaci odvětví řepařství a cukrovarnictví v Evropě a ponechání výroby jen v ekonomicky vhodných oblastech, ke kterým se Česká republika řadí.

Tam, kde výrobci ukončí produkci, obdrží výhodnou restrukturalizační podporu. Ta se bude výrobci vyplácet po dobu čtyř let a bude činit 730 Euro za tunu odevzdané produkční kvóty v prvních dvou letech, 625 Euro ve třetím roce a 520 Euro v posledním roce. Odevzdaná výrobní kvóta přitom nenávratně končí, nelze ji přidělit jiné zemi. Velmi významnou součástí reformy jsou zaručené kompenzace pro pěstitele cukrové řepy, ať již utlumí nebo zcela ukončí produkci této plodiny nebo pokračují v jejím pěstování v původním rozsahu. Výše kompenzace byla při tomto posledním jednání Rady ministrů zvýšena až na 64,2 % ze ztráty v ceně cukrovky. Došlo tak k určitému „změkčení“ reformního návrhu, které jsme sice nevítali, protože naše pěstitele mají zkušenosti s liberálním prostředím v cukrovarnickém sektoru a mohou v něm obstát, nicméně návrh je pro nás přijatelný. Hlavní priorita, tj. kompenzace pěstitelům řepy, byla naplněna a čeští výrobci cukru mohou vyrábět za konkurenceschopné ceny nastavené reformou.

Dalším prvkem přijatého systému je, že umožňuje cukrovarům přejít na jinou výrobu, například bioetanolu, není tedy nutné provoz úplně uzavřít. V takových případech bude ovšem restrukturalizační podpora nižší, a to ve výši 75 %. Systém má také zavedeny podpůrné mechanismy k zamezení rozkolísání trhu s cukrem, jako například intervenční nákup po dobu prvních čtyř let svého fungování.

Co by tedy s cukrem měli výrobci dělat? Jaká je Vaše rada?

Cukr je třeba i nadále vyrábět, je důležité si uvědomit, že Česká republika patří mezi jedny z nejefektivnějších producentů cukru v EU.

Budou si moci čeští cukrovarníci koupit část té vyčleněné unijní kvóty? A kolik to vlastně bude pro ČR?

Samozřejmě. České cukrovary budou mít možnost nakoupit přes 20 tisíc tun dodatečné kvóty na výrobu cukru, pokud o to budou mít zájem a ekonomické podmínky jim to dovolí. Jednorázový poplatek při nákupu kvóty bude činit 730 Euro za jednu tunu. Výše tohoto poplatku do jisté míry předurčuje ekonomické chování cukrovarů - tzn. kvótu nakoupí pouze tehdy, pokud to pro ně bude ekonomicky výhodné a pokud ovšem budou mít v úmyslu ve výrobě cukru pokračovat.

Nedomníváte se, že po otevření unijního trhu pro země třetího světa to ohrozí naše výrobce? Třtinový cukr se přece vyrábí levněji.

Nebylo dosud sjednáno žádné nové otevření trhu EU pro cukr ze třetích zemí. Tato problematika spadá do jednání se Světovou obchodní organizací v rámci Doha Development Agenda, která budou probíhat na sklonku letošního roku. Již dnes ovšem existují možnosti dovozu třtinového cukru z nejméně rozvinutých zemí v rámci iniciativy "Všechno kromě zbraní - Everything but Arms". Přístup na trh u těchto zemí samozřejmě poroste v souladu s existujícími závazky EU vůči Světové obchodní organizace. Je však třeba si uvědomit, že produkční kapacity těchto zemí jsou omezené.

Jak možný krach cukrovarů ohrozí naše řepařské odvětví?

Sjednané parametry reformy by v České republice neměly vést k ukončování produkce cukrovarů v takovém rozsahu, aby to vedlo k likvidaci pěstování cukrovky. Navíc zemědělci mají zaručeny kompenzační přímé platby, které jim v průměru vynahradí až 64,2 % ušlých příjmů.

Nejnovější články