Seminář družstva Fontes Rerum o současné a budoucí Číně.

26.6.2005 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Družstvo pro ekonomická, politická a společenská studia Fontes Rerum, které pravidelně již několik let připravuje a organizuje semináře na různá aktuální témata, realizovalo koncem září seminář, zabývající se současnou situací v Číně...

časopis TREND,

Družstvo pro ekonomická, politická a společenská studia Fontes Rerum, které pravidelně již několik let připravuje a organizuje semináře na různá aktuální témata, realizovalo koncem září seminář, zabývající se současnou situací v Číně a jejím pravděpodobným budoucím vývojem. Semináře, jehož diskusní zaměření bylo stanoveno zadáním „Čína 21. století – mírový vzestup nové supervelmoci?“ s podtitulem: „Kdy předstihne Japonsko a kdy bude připojen Taiwan?“ se jako předřečníci zúčastnili pánové Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd University Karlovy, pan Vojtěch Filip, místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda KSČM, dále Martin Hála, sinolog a ředitel pro Asii v The Media Development Loan Fund, Inc., a konečně pan Kamil Ziegler, finanční ředitel PPF a bývalý zástupce PPF v Číně. Různé profesní zaměření předřečníků, kteří presentovali své zkušenosti ze současné Číny z několika zorných úhlů pohledu, dával podnět pro diskusi, která na seminářích družstva Fontes Rerum vždy dominuje.

Charakteristika současné Číny vycházela z jasného faktu, že tato země je na vzestupu, který probíhá přibližně čtvrt století cca do roku 1978 a to ve dvou fázích. První fáze (1979-1989) přinesla realizaci tržních reforem, které byly dlouho připravovány. Orientovaly se především na změny v zemědělství, ale zasáhly i vývoj ve městech. Toto období bylo ukončeno událostmi na Náměstí Nebeského Klidu v roce 1989 a po asi tříletém období reformní stagnace následovala druhá etapa vývoje reforem v Číně, která spadá do doby po roce 1992. Toto období lze označit za skutečně zásadní z hlediska čínského rozvoje. V tomto období se ČLR plně zapojila do procesu globalizace.

Hospodářský růst Číny, koncipovaný Tengovými hospodářskými reformami v konci tohoto období byl mimořádný, kdy v letech 1978-2004 dosahuje vývoj hrubého domácího produktu (HDP) průměrného tempa růstu 9,4% a zahraniční obchod tempa 16%. Váhu těchto statických čísel je ovšem třeba poměřit k počtu obyvatel země a tyto ukazatele měřené na hlavu, přenášejí hodnocení výsledků čínské ekonomiky spíše na pozici země, patřící stále k méně rozvinutým zemím světa (98.místo). Z hlediska dynamiky vykazuje ale ČLR dlouhodobý výrazný růst. Tento mimořádný růst navozuje diskusi, zda tento jev je dlouhodobě udržitelný, co přinese okolnímu světu a Číně samé. Je nutno konstatovat, že existenci různých názorů na vývoj v Číně doplňuje i neujasněnost v Číně samé.

Tento fakt se odrazil v tzv. koncepci mírového vzestupu, koncipované v roce 2003, která měla odstranit vnitřní nejistoty. Tato koncepce nebyla příliš propracována a precisně formulována a byla brzy opuštěna. Koncem roku 2003 byly vedením ČLR formulovány nové vize o pozici a vývoji ČLR, novum spočívalo zejména v formulování nového zaměření zahraničně-politického. Tato koncepce byla od začátku značně kritizována a poukazovalo se zejména na to, že nové zaměření zahraničně politické je dosti obtížně sladitelné s hrozbou vojenské síly vůči Taiwanu, která je explicitně formulovaná a která je důležitou součástí zahraničně-politické doktríny Číny. V dubnu 2004 se i tato koncepce opustila v oficiální rovině. Z celého tohoto vývoje je jasné, že formulovat vizi o pozici Číny ve světě do budoucna není jednoduché a to i z hlediska Číňanů samotných.

Enormní hospodářský růstu ČLR přináší této zemi řadu problémů, z nichž nejvíce dominuje problém společenské nerovnosti. Po roce 1992 značně ovlivňují, a dá se říci limitují, další čínský rozvoj z hlediska domácí situace faktory jako sociální nerovnost, demografické tlaky, ekologická a politická situace v zemi. Současný největší rozpor v ČLR se sociální nerovnost v zemi. Různé hodnocení sociální nerovnosti postavení ve společnosti řadí ČLR mezi země výrazně nerovnoměrné (např. tzv. Giniho index řadí ČLR až za Rusko, USA a dokonce i Hong Kong). Vnitřní nerovnosti země ukazují i současné enormní rozdíly mezi jednotlivými příjmovými skupinami ve společnosti.

Zavedením rovné sazby by vzniklo snížení daňového břemene bohatým a zaplatili by to ti chudší. I když přijmeme teze ODS, že i ti se středními a nižšími příjmy ušetří pár desítek korun měsíčně, což vůbec není jisté, tak zaplatí snížení daní bohatým, zvýšením spotřebních cen díky posunu sazby DPH z 5% na 15%, spíše však na 19%. To znamená růst cen potravin o 9,5%, respektive 13,3%! Lidé s nižšími a středními příjmy by navíc na experiment s rovnou daní doplatili tím, že ve veřejných rozpočtech by prostě chyběly peníze neodvedené vyššími příjmovými skupinami. Sociální soudržnost ve společnosti by byla tatam a rozval sociálního státu blíže. Ve svém konečném důsledku jsou navrhované experimenty škodlivé i pro vysokopříjmové skupiny. Tedy za předpokladu, že se nechtějí odstěhovat na Bahamy za Viktorem Koženým…

Vnitřní stav země je limitován např. vnitřní pracovní migrací. Levná pracovní síla (cca 114 mil. lidí) se přemisťuje do zpracovatelských oblastí na východním čínském pobřeží. Tito pracovní migranti přinášejí oblasti, kde pracují, značný ekonomický přínos, sami však žijí v dosti žalostných poměrech. Dalším problémem je bezpečnost práce, která souvisí s existencí malé právní ochrany těchto migrujících dělníků. Donedávna tomu i napomáhal systém tzv. registrace, který od 50.-tých let dělil obyvatelstvo Číny na dvě skupiny - a to na městské a venkovské obyvatelstvo s nemožností změny statutu, což přinášelo značné komplikace a možnosti zneužívání při přechodu z venkova do měst.

Dalším výrazným prvkem, ovlivňujícím situaci v Číně, je značné stárnutí obyvatel, což je důsledek politiky jednoho dítěte. V současnosti existuje v Číně 130 mil. seniorů a do roku 2015 by jich mělo být 200 mil. Tento fakt je nutno vnímat společně s tím, že pouze 1 obyvatel pobírá starobní důchod (na venkově jen 10%).

Politický systém v ČLR je velmi specifickým a zároveň i limitujícím faktorem v zemi. Čína má archaický politický systém vedoucí síly jedné strany leninského typu a to pouze z organizačního hlediska, protože leninské ideje byly již dávno odsunuty stranou. Důsledkem jsou špatné zpětné vazby v zemi, obtížná vymahatelnost existujícího právního systému a vznik sociálního pnutí, které je často projevováno kolektivními protesty.

Podíváme-li se na situaci v Číně z bezpečnostního hlediska, již citovaná doktrína mírového vzestupu země se promítá do praktické politiky a to, dá se říci, dvěma základními tezemi. Jednak by Čína neměla primárně spoléhat na vojenskou sílu, což je poměrně významné z hlediska porovnání s ostatními aktéry vývoje světové bezpečnostní situace ve světě. Čína by měla využít současné situace ve světě, která dává předpoklad, že bude mezi hlavními aktéry vývoje bezpečnostní situace určité období stability. Čína hovoří o tzv. epoše strategické příležitosti, kde si stanovila i dobu trvání této epochy do konce prvních dvou dekád 21.století.

Čínské bezpečnostní priority jsou následující: návrat Taiwanu pod plnou strategickou kontrolu ČLR, dále je to bezproblémový přístup k energetickým zdrojům, kde se po roce 2020 dle analýz Čína bude potýkat s dosti výrazným energetickým deficitem. Čína se orientuje na posilování aktivní přítomnosti za svými hranicemi. Další prioritou je zajištění nezpochybnitelné suverenity nad Tibetem a Sin Tiangem spolu s permanentním zvyšováním vojenské moci Číny.

Současnými aktéry vývoje bezpečnostní situace jsou USA, Indie, Rusko a důležitý je i vztah k Japonsku. Ve vztahu k USA musí Čína počítat se snahou USA o jakési geopolitické obkličování, kdy ovšem USA si uvědomuje, že Čína není regionálním hráčem, ale globálním.

Otázka Taiwanu je citlivá otázka, existují určité tendence v politice Taiwanu překročit konsensus o dočasné autonomii a nezávislosti. Důležité je, že v této otázce Čína nevyloučila použití nemírových prostředků k řešení tohoto problému. Další vývoj bude ovlivněn existencí značné vojenské síly na obou stranách. Vztah k Rusku je ovlivněn značným zájmem Číny o oblast střední Asie a do značné míry potřebou získání energetických zdrojů z Ruska a významnou pozicí Ruska při dodávání zbraní (45% ruského exportu jde do ČLR). Společné zájmy ČLR a Ruska ve vytvoření trojúhelníku Peking, Moskva, Dillí je značně ovlivněn současnou snahou o de facto normalizaci vztahů s Indií. Vzestup Číny, Asie a Indie znamená, že se zřejmě v průběhu 10-15 let přesune centrum světových záležitostí do této oblasti (po dlouhotrvající dominaci Evropy a USA).

Vztah k Japonsku je ovlivněn současnou snahou Japonska posilovat svůj vojenský potenciál a postojem k Číně, kterou považují za hlavního soupeře v oblasti východní Asie. Takže Čína je hodnocena jako bezpečnostní hrozba.

Při hodnocení strategie komunistické strany Číny bylo konstatováno, že při své strategii, kterou zvolila směrem k organizaci společnosti vycházela z dosti důkladné analýzy celého vývoje Číny od historického po současnost a hledala model fungování komunistické společnosti. Byl potlačen rovnostářský model z doby po 2.světové válce; zaměření bylo ovlivněno vývojem po kulturní revoluci. Stále platí princip vedoucí úlohy komunistické strany, systém však není čistě monopartijní. Mírový vzestup Číny je politická linie komunistické strany, kterou je možno považovat za trvalou. Důležitá je otázka její ekonomické politiky, kdy dochází k otevírání se podnikatelským kruhům (po červnu 2004), změně v pojímání existence soukromého vlastnictví ve společnosti a způsobu jeho ochrany, kdy byl prosazen princip rovnostářství jakéhokoliv vlastnictví a jeho ochrana. Toto pojetí socialistického zřízení se zcela vymyká našemu pojetí definice tohoto systému. Vychází z respektování silných historických tradic ČLR, které tam jsou mimořádně vnímány. Zvláštní pozici z našeho hlediska má i tamní právní řád, který sice existuje, ale jeho vymahatelnost je regionálně rozdílná. Tento fakt je v ČLR vnímán, stejně jako značná rozdílnost ve společnosti. Do určité míry je kompenzována tzv. principem solidarity mezi bohatými regiony a regiony chudými a nerozvinutými, kdy část zisků bohatých regionů je převáděna na rozvoj chudých regionů.

V diskusi byly komentovány nebo dotazovány obchodní manýry v ČLR, údajná korupce a důsledky čínského boomu na naši ekonomiku. Bylo konstatováno, že existence levného dovozu z ČLR je třeba brát jako fakt, který vzhledem k levné pracovní síle a laxnímu přístupu k respektování licencí přináší Číně výhodu, která bude jistě dlouhodobě platná. Pro okolní svět a tedy i pro ČR je však tento fakt třeba brát jako výzvu k zaměření svého exportu na zboží s vysokým podílem přidané hodnoty, kde Čína zatím nedominuje.

Podnikatelské prostředí celkově bylo hodnoceno jako velice pragmatické a profesionální. Celkově lze vztahy k České republice hodnotit kladně.

Beseda přinesla zajímavý pohled na současnou a pravděpodobnou Čínu jako na zemi, která vychází z historických i současných zvláštností této země. To se týká například respektování konfuciánské filosofie, která formuje mezilidské vztahy a vztahy k hodnotám ve společnosti. Týká se to i zvláštní formy vlastnictví, kde pod vedením komunistické strany jsou respektovány a rozvíjeny všechny existující formy vlastnictví. A dále je třeba respektovat fakt, že globální síla Číny ve světě nese budoucí novou dominaci ve světě i z bezpečnostního hlediska.

Nejnovější články