Spotřební družstva - privatizace bankrotem

7.5.1991 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Jak vypadá situace spotřebních družstev v období velkého společensko-ekonomického zlomu? Názory na družstva jsou mírně řečeno kontraverzní...

Jak vypadá situace spotřebních družstev v období velkého společensko-ekonomického zlomu? Názory na družstva jsou mírně řečeno kontraverzní. Jedni v nich vidí div ne spásu a zárodek nového lepšího řádu, než je plánovaný socialismus nebo kapitalismus, jiní by je zase nejraději administrativně rozehnali a zprivatizovali jako útočiště "starých struktur". Podívejme se však na problém poněkud s odstupem, z různých pohledů: politického, právního a ekonomického.

Politická remíza. Politicky se zdá být situace v remízovém postavení. Na jedné straně zastánci likvidace družstev nejsou schopni prosadit jejich privatizaci a pravděpodobně ani nebudou. Na druhé straně se dá těžko předpokládat i to, že by se družstvům podařilo prosadit jejich požadavky na "reprivatizaci" družstevního majetku, který byl počátkem padesátých let zestátněn.

Právně družstevní vítězství. Z právního hlediska se dá nárok družstevníků na majetek těžko zpochybňovat, neboť družstevnictví má v Československu dlouhou tradici, sahající do minulého století. Stávající družstva (nebo jejich předchůdci) byla před rokem 1948 předmětem veřejného práva soukromého a budou jím opět.

Ekonomicky velká neznámá. V ekonomické oblasti budou muset družstva řešit dva základní problémy.:privatizaci a řízení. Privatizace je v případě družstev do značné míry jejich vnitřním problémem. Jde o to, aby se z našich družstev stala autentická družstva - družstva vlastníků. Přitom však vzniká mnoho nejasností, jak to udělat. Mají dostat majetkové podíly zaměstnanci a členové ve stejné výši? Pracovníci družstva více a členové méně? Budou se moci pracovníci a členové družstev podílet na velké kupónové privatizaci, když by vlastně dostali část tzv. společenského vlastnictví dvakrát, jednou v družstvu a jednou při kupónové privatizaci? Tyto otázky by měly být rychle vyřešeny, a to nejen družstevníky.

Odpověď na tyto otázky je však pouze předpokladem, aby se mohly vyřešit otázky řízení a adaptace na tržní mechanismus. O tom, jestli jsou v družstvech "staré struktury", nerozhodne s konečnou platností nějaké kádrovací komise, ale trh. Například strategie některých jednot, které mají leckde na venkově místní monopol na zásobování, je z dlouhodobého hlediska nebezpečná. Domnívat se, že lze udržet monopolně vysoké ceny po delší dobu, je naivitou, zvlášť v takové oblasti, jakou je maloobchod. Jistě, může to trvat i několik let, kdy jednota bude moci stanovovat maloobchodní ceny v dané oblasti. Účelnější by však bylo využít tohoto "propůjčeného času" k adaptaci.

Je třeba, aby družstva, chtějí-li přežít, fungovala stejně dobře jako soukromý sektor, ne-li lépe.Je třeba omezit administrativu a chovat se skutečně tržně, jako obchodní podnik. K tomuto chování je nelze přímo donutit. V konečné instanci to udělá trh. Za několik let bankrot Jednoty v okrese, kde bude síť soukromých prodejen, řetěz samoobsluh zahraniční firmy, nikoho nevzruší, ani to nezpůsobí politické problémy. Bylo by však škoda, vzhledem k tradici, kterou družstevnictví u nás má, aby nejen spotřební, ale družstva vůbec, skončila zrovna takhle. Zatím je ještě čas, ale není ho mnoho.

Nejnovější články