Státní rozpočet bez svatozáře

31.3.1998 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Během celé transformace od sametové revoluce jsme byli udržováni v široce rozšířené iluzi o tom, že vyrovnaný státní rozpočet je základem blahobytu v naší zemi a že každý, kdo by chtěl deficitní financování, je zločinec a veřejný nepřítel...

Během celé transformace od sametové revoluce jsme byli udržováni v široce rozšířené iluzi o tom, že vyrovnaný státní rozpočet je základem blahobytu v naší zemi a že každý, kdo by chtěl deficitní financování, je zločinec a veřejný nepřítel. Po pádu hlavního proroka této filozofie do marasmu financování vlastní politické strany občas vzniká pocit, že nyní je vše nutno dělat naopak. Chtěl-li on vyrovnaný státní rozpočet, musíme chtít rozpočet deficitní a vše bude v pořádku. Samozřejmě tak to také není. Deficit státního rozpočtu je pouze jedním z dílčích makroekonomických ukazatelů, který začne být problémem teprve při výraznější odchylce od nulové hodnoty (v obou směrech), který však nevyřeší základní problémy ekonomické transformace. Nicméně začněme s rozplétáním iluzí. Především státní rozpočet je pouze zástupnou proměnnou, která by měla hodnotit celkové výsledky fungování státu. Nejlepší by bylo měřit stav národního bohatství před nástupem a po skončení činnosti té či oné vlády. Získali bychom velmi přesný obrázek o tom, jak hospodařila. Lze totiž například opravit silnice za cenu určitého zadlužení. Je-li zlepšení stavu silnic hodnotnější než zvýšení státního dluhu, vláda přispěla k rozhojnění bohatství země. Lze si také představit vládu, která sice hospodařila celou dobu s vyrovnaným státním rozpočtem, ale po jejím odchodu jsou silnice a jiná infrastruktura v katastrofickém stavu. Tento postup se nepoužívá, kvůli obrovským metodickým problémům s oceněním národního bohatství. S pokorou bychom si tedy měli uvědomit, že roční rozpočet jako míru úspěšnosti fungování vlády (státu) máme pouze jako náhradní proměnnou, která vůbec nemusí zobrazit, jaké bylo hospodaření dané vlády z dlouhodobého hlediska. Přesto byl dosud vyrovnanosti státního rozpočtu dáván fatální význam a nebralo se v úvahu, že zadlužení může být i nepeněžní. Je samozřejmě možné tvrdit, že státní rozpočet je důležitý nejen z hlediska měření přínosu k národnímu bohatství, ale též z hlediska hospodářské, především měnové politiky. Jak je u nás populární tvrdit, bude-li státní rozpočet vyrovnaný, či dokonce přebytkový, bude moci ČNB uvolnit svou měnovou politiku, sníží se úroková míra, zvýší se investice a blahobyt nás nemine. I když přijmeme tezi, že svět je takto jednoduchý, vyplouvá na povrch jeden z podvůdků minulé vlády. Pro měnovou politiku není ani tak důležitý státní rozpočet, ale saldo rozpočtů veřejných, tedy včetně zdravotních pojišťoven, FNM, Komerční banky, České finanční, České inkasní, případně i státních podniků a organizací typu České dráhy. Minulá vláda se bila v prsa a tvrdila, že státní rozpočet je vyrovnaný. Veřejné rozpočty však vyrovnané již nějakou dobu nejsou a co je horší, existuje skrytý deficit. I podle velmi přízemních oficiálních odhadů ČNB jenom sanace bankovního sektoru od roku 1989 stála 163 miliard korun, podle našich odhadů by tato cifra mohla být až 338,3 miliardy. Vzhledem k tomu, že nominální HDP v letech 1990 až 1997 byl 8824,6 miliardy korun, pohyboval se tímto způsobem generovaný deficit veřejných rozpočtů v rozmezí 1,8-3,8 procenta HDP ročně. Většina těchto nákladů ovšem nešla ze státního rozpočtu, ale byla financována FNM, ze zisků ČNB či bankovními úvěry se státní zárukou, čímž byl problém pouze přesunut na budoucí generace. Jinými slovy, problém byl vyřešen na úkor národního bohatství země a budoucích generací. Vzhledem k situaci v bankovním sektoru je více než realistické, že podobná míra podpory jako v minulých osmi letech bude nutná minimálně v nejbližších pěti letech. S jedním malým rozdílem: náklady již nebude možné hradit na úkor úbytku národního bohatství ani je rozkládat do budoucna, bude je nutné explicitně platit z veřejných rozpočtů. Vezmeme-li v úvahu, že oficiálně vykázaný deficit veřejných rozpočtů byl v roce 1996 0,7 procenta HDP a pro rok 1997 je očekáváno číslo 1,5 procenta, máme zde dvě zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Dobrá zpráva je v tom, že země může provozovat deficit veřejných rozpočtů ve výši 2 až 3 procenta HDP, aniž nastane nějaká katastrofa. To, že je to možné, nám ukázala minulá pravicová vláda. Zpráva špatná je o tom, že prostor pro deficitní financování již byl vyčerpán, ne-li přečerpán, neboť jít za hranici tří procent HDP by mohlo začít být opravdu nebezpečné, a to nejen proto, že by se jednalo o porušení maastrichtských kritérií EU. Deficitní financování z veřejných rozpočtů není klíčem k úspěchu ekonomické transformace, ten je v produktivitě práce, konkurenceschopnosti a v hospodářském růstu. K jejich dosažení pak vedou jiné nástroje, kterým může deficit veřejných rozpočtů poněkud pomoci, nikoliv však rozhodujícím způsobem.

Nejnovější články