Úspěch, nebo blamáž

4.1.1993 | Mé články | Autor: Maria Čenžarovičová, Jan Mládek, Igor Nikulnikov

Po dlouhých přípravách začala před dvěma měsíci kupónová privatizace v Ruské federaci. Často se objevuje srovnání s Československem - vedle řady shodných rysů existuje i řada odlišností...

Ruská kupónová privatizace má mnoho podob

Po dlouhých přípravách začala před dvěma měsíci kupónová privatizace v Ruské federaci. Často se objevuje srovnání s Československem - vedle řady shodných rysů existuje i řada odlišností. Stejný je samozřejmě hlavní cíl, to jest uspíšení procesu privatizace a získání podpory obyvatelstva pro ekonomické a politické reformy. Hlavní rozdíl spočívá ve strategii: v ČSFR je kupónová privatizace použita jako hlavní metoda privatizace velkých podniků, naproti tomu v Rusku není v této chvíli vůbec jasné, na co a jak bude možné kupóny použít.

Co s kupóny

Předpokládá se, že kupónová metoda privatizace bude v Rusku použita devíti možnými způsoby. Pracovní kolektivy si budou moci koupit část akcií svého podniku za kupóny. Zároveň budou mít všichni občané šanci nakoupit akcie státních podniků převedených na akciové společnosti (tato část ruské privatizace je nejblíže k československému modelu). Část aktiv státních podniků ve fyzické formě bude prodávána v aukcích, kde se budou moci uplatnit i kupóny. Kupóny bude také možné vložit do investičních fondů nebo se za ně uživatelé bytů a zahrádek (do 1.200 m2) budou moci stát jejich vlastníky. Ve výběrových řízeních a aukcích půjde za kupóny nakupovat majetek obcí a likvidovaných státních podniků. Poslední případ předpokládá možnost zisku zemědělské půdy za kupóny, ale o tom ještě nebylo rozhodnuto.Jak je vidět, občan Ruské federace, který převezme od státu kupóny, má o čem přemýšlet. V této chvíli, přestože kupóny jsou již hromadně distribuovány, není vůbec jasné, který nebo které z devíti možných směrů budou dominantní. Je totiž docela dobře možné, že ruská kupónová privatizace proběhne jako prodej bytů, zahrádek a snad i zemědělské půdy, a velké státní podniky zůstanou nezprivatizovány. V případě velkých státních podniků, které jsou navíc převáděny na akciové společnosti, je situace zatím značně nejasná. Úloha přiřknutá zaměstnancům podniků je obrovská: mohou získat 40% nebo 51% akcií, podle toho, kterou z následujících variant privatizace si vyberou. První varianta je základní a vlastně povinná, pokud si zaměstnanci nevyberou variantu druhou nebo třetí.

Zaměstnanci ve výhodě

Varianta I znamená následující kroky: 25% akcií se bezplatně předá zaměstnancům ve formě preferovaných nehlasujících akcií; 10% akcií s hlasovacími právy mohou koupit členové pracovního kolektivu s 30% slevou z účetní ceny; 5% akcií s hlasovacími právy může vykoupit přesně vymezený okruh manažerů za nominální ceny; 60% je ponecháno do aukcí, kterých se budou moci zúčastnit všichni občané Ruska, tedy i ti, co již získali akcie zaměstnanců.Varianta II předpokládá, že 51% akcií bude prodáno zaměstnancům za účetní cenu a 49% akcií bude ponecháno do aukcí. Pro přijetí této varianty, která znamená faktickou kontrolu zaměstnanců nad podnikem, musí hlasovat alespoň 2/3 členů tohoto kolektivu, jinak je automaticky přijata první varianta. Až 50% ceny akcií získaných zaměstnanci může být zaplaceno kupóny, zbytek musí být uhrazen v rublech, a to do tří měsíců.Varianta III předpokládá, že 20% akcií získají zaměstnanci, 20% skupina pracovníků, která převzala zodpovědnost, a 60% akcií bude prodáváno na aukcích. Skupina pracovníků podniku (může to být jen část pracovního kolektivu) musí podepsat se státem smlouvu (například, že splní privatizační plán nebo že zabrání bankrotu podniku) na dobu jednoho roku. Pokud je smlouva splněna, tato skupina získá 20% akcií za účetní cenu. Rovněž zaměstnanci mají poté nárok na 20% akcií za účetní cenu se slevou 30%. I s touto verzí musí souhlasit dvě třetiny zaměstnanců a skupina, která se zavázala podnik řídit či privatizovat, musí složit kauci ve výši dvou set minimálních platů.Navíc ke všem výhodám zaměstnanců přistupuje ještě návrh, aby 10% z výnosů prodeje zbývajících akcií daného podniku bylo připsáno zaměstnancům na jejich "osobní privatizační účty", které podniky vytvářejí pro své pracovníky.Akcie nepředané zaměstnancům budou prodávány v aukcích. Zájemci pošlou objednávku, na jejímž základě bude stanovena cena. Ti, kteří jsou ochotni koupit za vyšší nebo stanovenou cenu, akcie obdrží, ostatní mají smůlu. Občas se sice objevují úvahy o použití vojenských spojovacích systémů a počítačů, což by umožnilo vytvořit podobný systém jako v Československu, nezdá se však, že by něco podobného hrozilo ve skutečnosti. V praxi to ovšem znamená, že velká část ruského venkovského obyvatelstva bude vyřazena z reálné možnosti účastnit se velké privatizace.

Kompromis s manažerskou lobby

Celý proces privatizace je v Rusku vysoce zpolitizován a její současný program je kompromisem mezi různými směry ruské politiky. První varianta vyjadřuje snahy prezidenta Jelcina a vlády získat podporu pro ekonomické reformy. Druhá varianta privatizace státních podniků reprezentuje zájmy manažerů, odborářských bossů a starých aparátů odvětvových ministerstev. Je to vlastně snaha o předání kontroly nad podniky manažerům. Za tento směr se staví především Občanský svaz vedený Arkadijem Volským. Třetí variantu podporuje Strana ekonomické svobody, reprezentující podnikatele, kteří založili své firmy mimo státní struktury.Kupóny začala distribuovat 1.listopadu 1992 státní spořitelna, a to všem občanům Ruska za nominální poplatek 25 rublů (asi 2 Kčs) v nominální hodnotě 10.000 rublů (900 Kčs) na osobu. Jejich platnost vyprší 31.12.1993. Stanovení nominální hodnoty kupónu na jedné straně zjednodušuje manipulaci, na druhé straně vyvolává řadu otazníků. Rusko se dnes nalézá na prahu hyperinflace (dosavadní růst cen od počátku roku je kolem 1000%). Bude-li tento trend pokračovat i příští rok, tak ten, kdo nakoupí letos v prosinci, získá majetek za 900 Kčs, zatímco zájemce, který vyčká do prosince 1993, získá majetek za pouhých 90 Kčs. A to vůbec nemluvíme o tom, že pracovní kolektivy nakupují za předliberalizační ceny a ostatní zájemci za ceny, které berou do úvahy inflační vývoj v posledních letech.

Západ, nebo Čína

Privatizace v Ruské federaci je bezesporu proces nesmírného významu. Měla by se stát základem pro celkovou hospodářskou transformaci. V současné době, po odchodu Gajdara z funkce ministerského předsedy, je těžké předvídat, jaký bude další vývoj. Kupónová privatizace může vyústit v naprosto okrajovou snahu o privatizaci bytů a zahrádek. Může však také proběhnout, aniž by se cokoliv změnilo. K tomu, aby se stala naprosto formální věcí, stačí zablokovat sekundární trh s akciemi státních podniků pro pracovní kolektivy a prohlásit druhou variantu za dominantní či povinnou. Touto cestou by se podniky fakticky převedly pod kontrolu jejich současných manažerů a odborářských bossů. Privatizace může být ovšem bojkotována i na místní úrovni, protože v mnoha případech má značně spontánní průběh bez respektování centrálních pravidel. Jinými slovy, každý si privatizuje, jak uzná za vhodné, bez ohledu na Jelcinovy prezidentské dekrety a platné zákony.Je mnoho cest, jak kupónovou privatizaci zdiskreditovat, zastavit či převrátit v něco úplně jiného. Je mnoho možností, jak vše prohrát, a jen málo cest, jak dosáhnout úspěchu. Není také vůbec jasné, zda nastoupená cesta je optimální strategií k zavedení tržní ekonomiky v Rusku. Jisté však je, že pro další průběh reforem bude velmi důležitá otázka privatizace půdy a transformace zemědělství. Postoj k tomuto problému bude lakmusovým papírkem opravdovosti celého reformního úsilí nové ruské vlády. Nutno ovšem přiznat, že ta má v této chvíli příliš málo času a manévrovacího prostoru. Nebude-li rychle zastaven hospodářský propad, může se snadno stát, že ruští vůdcové nebudou hledat svůj vzor na Západě, ale v Čínské lidové republice, kde centrálně regulované reformy vedly k určité prosperitě, ale také k tankům v ulicích...

Nejnovější články