Ve sporu o důchody jde o zodpovědnost

1.3.1997 | Mé články | Autor: Karel Machovec, Jan Mládek

Zodpovědnost, a nikoliv střet ideologií, jak se nám snažil namluvit pan Jaromír Žegklitz (MF DNES, 6. února), je jádrem sporu o důchody. Dozvěděli jsme se, že diskuse o reformě důchodového systému je příliš "pragmaticko-technicistní...

Zodpovědnost, a nikoliv střet ideologií, jak se nám snažil namluvit pan Jaromír Žegklitz (MF DNES, 6. února), je jádrem sporu o důchody. Dozvěděli jsme se, že diskuse o reformě důchodového systému je příliš "pragmaticko-technicistní". Musíme si prý uvědomit, že v ní jde o zásadní ideologické rozpory, které odlišují pravici a levici. Pokud to pan Žegklitz myslel vážně, jde o nebezpečný posun zpět v debatě o důchodové reformě. Domnívali jsme se totiž, že o základním schématu penzijní reformy panuje konsensus. Jeho hrubá podoba zní asi takto: aby nebyl celý systém jednoznačně závislý na průběžném financování důchodů, neboť v budoucnu se bude velmi nepříznivě vyvíjet poměr mezi důchodci a pracujícími (kterému by bylo nutné čelit buď prodloužením důchodového věku, nebo zvýšením příspěvků na sociální zabezpečení), bude lepší, když se přejde částečně na financování fondové. Pracující budou směřovat část svých příspěvků nikoliv jen na důchody současných důchodců, ale budou také spořit přímo na svůj vlastní důchod. Ovšem vzhledem k tomu, že komplexní přechod na kapitálové penzijní fondy by byl příliš riskantní a příliš drahý, bude vytvořen duální penzijní systém, ve kterém zhruba šedesát procent důchodu bude v budoucnu pocházet ze systému průběžného financování a zhruba čtyřicet procent z kapitálových účtů. Zvýšila by se tím svoboda občana, který by měl šanci alespoň částečné volby ve výběru kapitálového penzijního fondu a též ve výběru doby, kdy začne čerpat ze svého individuálního účtu u kapitálového penzijního fondu. Zároveň pak považujeme z mnoha důvodů za vhodné, aby každý občan byl zajištěn povinnou státní (či veřejnou) penzí. Věc, kterou jsme považovali za otevřenou, je rychlost přechodu na tento nový systém a podmínky, které jsou nutné pro jeho spuštění. Naše pojetí konsensu bylo zřejmě příliš optimistické. Pan Žegklitz totiž čtenářům MF DNES vnucuje implicitní myšlenku, že "chrabří pravicoví penzijní reformátoři" se snaží snížit úlohu státu, který v důchodovém systému přerozděluje čtvrtinu HDP, a tak zvýšit svobodu občanů. Pokud bylo toto tvrzení myšleno vážně, jedná se buď o nezodpovědnost, anebo o matení veřejnosti. Tedy pokud to myslí tak, že stát penzijní fondy zprivatizuje a pak je bude regulovat obdobným způsobem, jako reguluje investiční privatizační fondy, ze kterých je v poslední době majetek před očima všech tunelován do zahraničí, tak by reforma penzijního systému skončila okradením občanů České republiky. Pokud to bylo myšleno tak, že penzijní fondy budou sice soukromé, ale jejich aktivity budou velmi přísně a efektivně regulovány státními orgány, aby řadový občan nebyl okrádán, tak zase klame občany v tom, že se reformou penzijního systému zvýší dramaticky nezávislost občana na státu. V oblasti důchodového pojištění to bohužel bez státu nejde! Reforma sice může poněkud zvýšit svobodu občana při disponování jeho úsporami na důchod, ale pouze za předpokladu, že tato jeho svoboda bude zajištěna právním rámcem a efektivně fungujícím soudnictvím. Jestliže v současné době trvá zablokování účtů investičního privatizačního fondu v likvidaci soudem dva měsíce a mezitím akcie mizejí do zahraničí, tak musíme počkat s reformou penzijního systému do doby, než to soudy budou umět za dobu několika hodin. Naše chápání situace bylo takové, že jde především o to, jak se dopracovat k výše popsanému duálnímu modelu. Pokud je totiž snaha o reformu upřímná, musí její zastánci vyřešit řadu problémů: rychlost přechodu od průběžného financování k duálnímu systému, problém financování přechodného období, problém regulace kapitálového trhu. O nich jsme psali již v našem předchozím článku (MF DNES 10. ledna), o jednom jsme se však nezmínili. Je jím otázka, kdo zaplatí bankrot zkrachovaného penzijního fondu. Budou to všichni daňoví poplatníci, neboť stát důchody za privátní penzijní fond stejně zaplatí, budou to penzijní pojištěnci určitého penzijního fondu? Zkušenost ze zdravotních pojišťoven je velmi varující. Pojištěnci u Všeobecné zdravotní pojišťovny hradí proti své vůli nejen své pojištění, ale i pojištění těm, kteří se pojistili u zkrachovavších zdravotních pojišťoven a jejichž pojistné bylo prohospodařeno především proto, že někteří představitelé ODS trpěli naivní vírou, že konkurence zdravotních pojišťoven vše vyřeší. Podobné bankroty u penzijních fondů by byly podstatně větší katastrofou. Myslíme si přesto všechno, že myšlenka kapitálových penzijních fondů má své kouzlo. Touto cestou by bylo možné získávat peníze na podporu bytové výstavby. Projekt reformy však musí být pečlivě připraven, spočítán a naplánován. Domníváme se totiž, že jedno z největších poučení z dob komunistického režimu je následovné: ekonomická rozhodnutí založená pouze na ideologických motivech patřila k těm nejdražším!

Nejnovější články