Vláda může lidem slíbit jen to, na co má peníze

12.8.2004 | Rozhovory | Autor: Jiří Vavroň

Z pohledu řadového občana je vládní prohlášení vždy jen souhrn slibů, o kterých se navíc přesvědčili, že se nemusejí plnit. Kde vidíte rozdíl mezi vládním prohlášením Špidlovy vlády a prvními návrhy vlády Stanislava Grosse? Posun je v tom, že...

Z pohledu řadového občana je vládní prohlášení vždy jen souhrn slibů, o kterých se navíc přesvědčili, že se nemusejí plnit. Kde vidíte rozdíl mezi vládním prohlášením Špidlovy vlády a prvními návrhy vlády Stanislava Grosse?

Posun je v tom, že nová vláda chce dát najevo a následně prokázat větší kompetenci v ekonomických otázkách. Chce na to jít tak, že nejdříve pojmenuje konkrétní problémy a pak je chce kus po kuse v reálu odstraňovat. Konkrétní příklad: po čtrnácti letech musí být urychleně přijat kvalitní zákon o konkurzu a vyrovnání, který uvolní velké výrobní kapacity a umožní bankám půjčovat podnikům peníze.

Kde vidíte bariéry, které nakonec udrží vládní prohlášení v reálných mezích, tak aby vláda v honbě za voliči ještě více nezadlužila zemi?

K základním tezím chystaného vládního prohlášení patří i potvrzení přijmout euro v roce 2010. To ale vyžaduje určité podmínky, zejména snižování deficitu veřejných financí. Od toho se odvíjí i finanční bariéra pro požadavky na výdajové stránce. V prohlášení vlády tedy nakonec zůstane jen to, na co se jí podaří zajistit peníze.

Když zdůrazňujete reálnost prohlášení, je třeba možné zavést plošné dětské přídavky?

Osobně si myslím, že plošné dětské přídavky jsou dobrá myšlenka. Má ale jeden háček - jak zavést rovné přídavky, když jsou odstupňované podle příjmu? Mají všechny rodiny dostávat ty nejvyšší? Spíše než filosofickou zde vidím technickou bariéru pro přijetí a je zde samozřejmě otázka, zda na to budou peníze.

Co novomanželské půjčky?

Nějaká forma novomanželských půjček se prosadí. Teď je ale obtížné mluvit o detailech, když programové prohlášení je zatím spíše souhrn nápadů jednotlivých ministrů a doporučení různých komisí. Prohlášení nebylo projednáno v poslaneckém klubu, ve vládě a nebylo schváleno Sněmovnou. Osobně si myslím, že by se měly prosadit i půjčky pro nemajetné studenty, i když se neplatí školné. Protože vzdělaných lidí máme málo, mohlo by to podstatně ulehčit jejich rozhodnutí jít studovat.

Uvažuje se o tom, že vláda na svůj program použije prostředky z prodeje státního majetku?

Vůle privatizovat Telecom zde existuje, získat 60 či více miliard je reálné, aby bylo možné financovat akce z Fondu bydlení či Fondu infrastruktury.

A co ČEZ?

Tam je privatizace i úvahy o ní složitější.

Na co tedy vlastně budou peníze?

U půjček pro rodiny je to otázka dalšího vyjednávání, nakolik by banky například požadovaly státní záruky. Návratnost novomanželským půjček byla ale vždy vysoká. Nemusela by to tedy být velká zátěž na státní rozpočet. Stát záruky dát může, o dborný program státních záruk byl po druhé světové válce i v USA, aby soukromý sektor mohl investovat.

Na co peníze asi nebudou?

V návrzích témat vládního prohlášení se pochopitelně objevují i nápady, které mohou vychýlit deficit veřejných financí, a to dosti výrazně. Například diskusi je třeba vést nad požadavkem zvyšovat důchody nad inflaci, tedy více, než je předepsáno zákonem.

Jak se dá zabránit tomu, aby vláda sliby neobcházela, aby ministři neprosazovali protisměrné požadavky, tedy aby postupně voliči zase neřekli - byla to planá slova.

Jako jednu z možností, aby se něco mohlo pohnout, je obnovení Hospodářské rady, kde by zasedali i ministři, kteří nejsou přímo ekonomičtí. Jednalo by se o ministra spravedlnosti, školství, práce a sociálních věcí, protože tyto resorty ekonomiku ovlivňují výrazným způsobem Hospodářská rada by současně plnila i roli bariéry proti tzv. tichému ztěžování podnikání. V podstatě zde prostor pro svobodné podnikání existuje. Ale jak se říká stokrát nic umořilo osla. Jsou zde nejrůznější povinnosti, které ve svém souhrnu problém představují.

To už tady bylo, vzpomeňme antibyrokratickou komisi Václava Klause.

Riziko zesměšnění je zde obrovské, ale reálný problém zůstává.

Proč se za čtrnáct let v těchto podmínkách nic nezměnilo?

Protože to jde tzv. tichým způsobem. Ukázkou jsou autorská práva a provozování televize a rádií v restauracích. Umělci mají samozřejmě právo na ochranu, aby dostávali nějaké poplatky, ale poplatky nejsou sdruženy, zatím se musí podepisovat několik smluv atd. Jsou s tím spojené transakční náklady.

V souvislosti s připravovaným vládním prohlášením se objevují i úkoly typu vytvoření sto tisíc nových pracovních míst, postavení padesáti tisíc nových bytů ročně.

Padesát tisíc bytů jako cíl ročně je reálný, protože ve Fondu bydlení jsou peníze, které nový ministr pro místní rozvoj bude schopen aktivizovat. Kromě toho, že se na výstavbě budou podílet i banky, ne všechno bude financovat stát. Sto tisícům nových pracovních míst zatím nerozumím.

Jak by měla vypadat deklarovaná podpora malých a středních podniků?

Pro ně by bylo největší pomocí odstranění tisíců zbytečných předpisů a papírů, které firmu nezničí, ale dělají zbytečné náklady a zdržují.

Nejnovější články