Vládní program není fikce

10.9.2004 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Vládní program stávající vlády lze kritizovat až příliš lehko, sdělil čtenářům Pavel Kohout v MFD 25. srpna 2004. Aby to dokázal, odvolal se na 10 tezí, na kterých se dotázaní ekonomové většinově shodli v roce 1992...

Vládní program stávající vlády lze kritizovat až příliš lehko, sdělil čtenářům Pavel Kohout v MFD 25. srpna 2004. Aby to dokázal, odvolal se na 10, respektive 12 tezí obecných ekonomických pravd, na kterých se dotázaní ekonomové většinově shodli v roce 1992, respektive v roce 2000. A tvrdí, že s pěti z oněch 12 doporučení budou mít ekonomové blízcí vládě problém.

Kdyby vládli ekonomové

Pan Kohout vychází z implicitního předpokladu, že kdyby vládli ekonomové, bylo by všechno skvělé, svět by prosperoval. Bohužel, nebo naštěstí, svět není tak jednoduchý. Ekonomická dimenze života je nesmírně důležitá, není však dimenzí jedinou. Například sociální soudržnost společnosti je též důležitá. Znamená, že není žádoucí deprivovat část populace, neboť pak bude společnost ztrácet energii v sociálních, či dokonce třídních střetech namísto toho, aby ji používala k produktivní činnosti. A tak, když ekonomové sleví poněkud z požadavků na ekonomickou racionalitu a tento kompromis zlepší sociální soudržnost, může to být všeobecně prospěšné. Takže určité napětí mezi různými dimenzemi je naprosto přirozené, ať již je vyjádřeno programovými spory nebo problémy s udržením výše deficitu veřejných financí.

Je sice možné tvrdit, že vláda Vladimíra Špidly poněkud ekonomickou dimenzi vládnutí podcenila, nicméně vláda Stanislava Grosse, ať již svým prohlášením či složením, dává najevo, že se této klíčové dimenzi hodlá věnovat daleko více.

Z oněch pěti obecných pravd, se kterými údajně budou mít vládní ekonomové problémy, skutečně asi největší problém představuje zmrazení nájmů. Protože i ekonom, který podporuje alespoň částečnou regulaci nájemného, je si zpravidla vědom, že soukromý vlastník, který investoval do bytových domů, má nárok alespoň na přiměřený zisk.

V reálném životě je však problém v tom, že ti, co nechtějí deregulaci nájemného, pracují s existenciálním strachem lidí žijících v nájemních bytech, kteří nechtějí skončit na ulici. Chování některých majitelů domů a jejich nerealistické představy o výši nájemného bohužel takové obavy potvrzují. Tím se velmi snadno může stát, že to, co je ekonomicky velmi jednoduché a racionální, se stává politicky a sociálně téměř neprůchodným.

Na straně druhé si myslím, že není v zásadě problém s nezávislostí centrální banky v rámci ekonomického cyklu. Problém je jiný, ČNB byla dosud politicky nezávislá a nikomu odpovědná nejen v rámci krátkodobém, což je správné, ale i v rámci dlouhodobém, což je přinejmenším sporné. Jsem docela zvědav na politickou debatu, která vznikne se vstupem do Evropské měnové unie. Daňoví poplatníci budou muset převzít dluh ČNB ve výši zhruba 60 miliard Kč, který nevznikl činností žádné volené politické reprezentace, ale činností nezávislé centrální banky. Obvykle chci-li být nezávislý, musím být také schopen platit své účty...

Nicméně ačkoliv je otázka nezávislé centrální banky obecně velmi zajímavá, myslím, že na ni není potřeba ztrácet příliš mnoho intelektuální či politické energie. ČNB sice čeká veledůležité období před vstupem do Evropské měnové unie, přibližně v roce 2010, ale poté předá své klíčové kompetence Evropské centrální bance ve Frankfurtu, a tím se stane nejméně polovina obecných ekonomických doporučení pana Kohouta pouze zajímavým materiálem pro akademické debaty.

Těžiště se postupně přesunuje úplně někam jinam. Hospodářská politika bude především o schopnosti vlády připravit dobré podmínky pro podnikání v České republice pro domácí i zahraniční firmy, o schopnosti připravit pracovní sílu, tak aby byla schopná globální soutěže. Pokud vidíme hospodářskou politiku z tohoto úhlu, programové prohlášení vlády, je tam mnoho vět, které reflektují toto chápání světa: zlepšit právní prostředí pro podnikání, odstranit administrativní bariéry, realizovat efektivní systém podpory pro malé a střední podnikání, vytvořit podmínky pro posílení spolupráce vědy a školství atd.

Lepší příprava pracovníků pro globální trh

Vedle toho vládní prohlášení začíná daleko více odrážet potřebu lepší přípravy české pracovní síly pro soutěž na globálním trhu. Jde o tři základní požadavky: dokonalé zvládnutí své profese, znalost angličtiny a počítačová gramotnost.

Důraz na vzdělání, vědu, výzkum je na mnoha místech programového prohlášení a prolíná se celým textem. Počítačová gramotnost ve výši 50 procent české populace v roce 2006 je dokonce explicitním cílem vládního prohlášení. Poněkud potíž je zatím s angličtinou, která z konečné verze vládního prohlášení vypadla. Osobně jsem zastáncem povinné výuky dvou cizích jazyků na všech středních školách s tím, že jeden bude angličtina, druhý podle osobního výběru studenta. Rovněž povinná maturita z matematiky je žádoucí, s tím, že pro studenty skutečně humanitně zaměřené by mohla být nahrazena maturitou ze dvou cizích jazyků.

Vládní prohlášení tedy odpovídá na základní globalizační výzvy, dává šanci do budoucna nejen ekonomice této země, ale i jejím občanům.

Nejnovější články