Vzestup a pád Investiční a poštovní banky (stručné shrnutí analýzy)

1.2.2011 | Mé články | Autor: Jan Mládek

Celý problém IPB vyrobila již v roce 1993 Klausova vláda, která dala minimálně tichý souhlas k tomu, aby státu byl ukraden kontrolní balík akcií v IPB. Tím započala divoká manažerská privatizace této banky.

Celý problém IPB vyrobila již v roce 1993 Klausova vláda, která dala minimálně tichý souhlas k tomu, aby státu byl ukraden kontrolní balík akcií v IPB. Tím započala divoká manažerská privatizace této banky. Usnadnilo ji i selhání bankovního dohledu ČNB, který dlouho toleroval zkreslování výkazů o skutečném stavu banky.

Když se pak guvernér Josef Tošovský stal premiérem, namísto nucené správy souhlasil s fiktivní privatizací. Prodejem minoritního podílu Nomuře ve výši 46 % chtěl zakrýt fakt, že banka je vlastněna sama sebou, tedy manažery, je špatně spravována a má obrovské dluhy. Jak však ukázaly dokumenty z pozdější pařížské arbitráže, největší katastrofu způsobil dodatečný ústupek Tošovského vlády Nomuře v tom, že Nomura se zavázala jen k roli portfoliového (spekulativního) investora.

To Nomuře umožnilo uzavřít tajnou dohodu s vedením IPB, že může svými akciemi IPB ručit a případně zaplatit za akcie nejlepších českých pivovarů. V uvedené smlouvě nebylo nic o tom, že tyto akcie nemůže k zaplacení použít, kdyby mezitím IPB i za účasti Nomury zkrachovala. Tato tajná dohoda pak vyhrotila kritickou situaci, kdy krach IPB už nebylo možné odvrátit, ale Nomura se zdráhala přistoupit na jakékoliv kooperativní řešení, které by ji o akcie IPB připravilo (protože by tím přišla i o pivovary).

Plzeňský Prazdroj je také příčinou aktivity některých současných aktérů kauzy IPB (Miroslav Kalousek, Vlastimil Tlustý), kteří již počátkem devadesátých let, kdy působili v představenstvu Plzeňského Prazdroje, Nomuře aktivně pomáhali, jak se k tomuto zdánlivě neprodejnému „rodinnému stříbru“ dostat. Vlastimil Tlustý byl podle všeho po určitou dobu placen jako konzultant Nomury, a později – to už jako ministr financí v první Topolánkově vládě - prosadil dohodu o narovnání s Nomurou. Dohodu na úkor českého státu a se všemi znaky vlastizrady.

ČNB jednala v krizi pozdě, velmi liknavě a nakonec převalila problém na stát. Zemanově vládě pak nezbylo nic jiného, než podpořit nucenou správu a prodej podniku jedinému zájemci, který byl k dispozici - ČSOB. Vlastní prodej však dělal nucený správce dosazený ČNB a každý jeho zásadní krok schvalovala bankovní rada ČNB.

  • Zemanova vláda se tak dostala do pozice hasičů, hasících požár, který nezpůsobili.
  • Řešila selhání Klausovy vlády, která si nechala ukrást majoritu v roce 1993 a podporovala budování nesmyslného bankovně-průmyslového impéria IPB, a 
  • selhání Tošovského vlády, která problém zametla pod koberec formou fiktivní privatizace investiční bance Nomura.
  • V neposlední řadě nese svůj díl i laxní přístup ČNB, která problémy IPB neřešila včas, a když celá věc proběhla, tvářila se, že se jí to moc netýká.
  • Vše potom dorazila první Topolánkova vláda, která nesmyslně odstoupila od pohledávky ve výši 111 mld. Kč a zaplatila Nomuře, přestože ta byla v letech 2004-2005 sama ochotna platit českému státu.
  • Vrcholem arogance je postup ministra Kalouska, který podal trestní oznámení na Zemanovu vládu. Podal trestní oznámení na hasiče za to, že při hašení požáru spotřebovali údajně příliš mnoho vody …

Něčemu takovému je třeba se ostře postavit!

Nejnovější články